Ahoj, jsem Adéla a žiju na vozíku a můj vozík je pro mě tím, co pro vás jsou vaše nohy, totiž tím nejdůležitějším dopravním prostředkem.
Nemohla jsem se dočkat sem na svět a tak jsem se narodila o 12 týdnů dříve :-) i se svou ségrou.
Bohužel se ale nemůžu moc hýbat, tak jako třeba můžete vy, a diagnostikovali mi kvadruspastickou formu dětské mozkové obrny.
A nechci tady fňukat, jak byl se mnou osud nespravedlivý. Ráda beru život s humorem a ráda se směju a směju se často a beru život s tím, co přináší. Snažím se tvořit si svůj svět okolo sebe a mí báječní rodiče mi s tím pomáhají, jak jenom mohou a já jim za to moc děkuju.
Vím, že nejsme oběti svých okolností, ale tvůrci a pokud dokážu najít já v životě moře pozitiv, tak to rozhodně dokážete i vy. Někdy to chce jen zvednout zadek a on se rozum pak sám přidá.
No a proto jste tady na mé kampani na Doniu. Potřebuju od vás pomoc. A ne, nežádá se mi snadno o pomoc cizí lidí, ale tentokrát to sami nedáme.
Rozbil se mi vozík, který už je 11 let starý. Zlomilo se mi na něm stupátko, a ač se to zdá být jako banalita, tak náhradní díly prostě už nejsou a tak není možné ho opravit. Je stejně už za hranicí své životnosti. No a nový vozík stojí skoro 300 tisíc.
A možná byste si mysleli, jak dobře se o nás, co pomoc potřebujeme o něco více než ostatní, postarají pojišťovny. No, někdy ano. Ale je to proces třeba na rok a představte si být rok bez nohou.
A tak beru věci do vlastních rukou a říkám si o pomoc vám a doufám, že mě v tom nenecháte.
Ne každý může darovat a já to chápu, ale pokud nemůžete přispět finančně, tak mě prosím podpořte aspoň tím, že mou sbírku nasdílíte na sociálních sítích, ať se dostane na oči těm, kteří mohou.
Chci abyste si společně se mnou tímto uvědomili, že vnější okolnosti jsou jen karty, které nám byly rozdány, ale to důležité je jak s nimi budeme hrát. A tímto věřím, že může můj příběh a má sbírka inspirovat i každého z vás.
Chci aby odměnou za váš dar pro mě byl pocit uvědomění toho, že máte velkou moc nad svým životem, stejně jako já. A můžeme kňourat anebo můžeme hrát s kartami, které nám byly dány a život si opravdu užít. Protože od toho tady přece jsme.
Já svůj úsměv neztrácím. A vy?
Moc děkuju za pomoc.
