Ruda pak v televizi uviděl hendikepované lyžaře na monoski, a to mu změnilo život. Protože je strojař, sestrojil si a vyrobil vlastní monoski. Lyžování a láska ke sportu ho vrátila do funkčního života, znovu nabyl sebevědomí a získal spoustu kamarádů. Monoski pak několik let vyráběl i pro ostatní vozíčkáře.
Časem si sám zkonstruoval a vyrobil i sedačku na vodní lyžování a běžky a handbike. Vlastnoručně vyrobený handbike mu slouží už 20 let, je poskládaný z trubek a starého favorita. Jízda na kole je pro Rudu sport, který může provozovat skoro každý den a sám, dává mu volnost. Je to sport, při kterém si může pořádně prohnat krev v těle a vzduch v plicích, udržovat se v kondici. Ale zároveň i sport, který je ohleduplný k těžce namáhaným rukám vozíčkáře, pohyb rukou je plynulý, bez nárazů. Šetří klouby a vazy, léčí tělo i duši.
Dají se na něm zažít i věci výjimečné, třeba Poněšický survival. To je 24hodinový závod i pro vozíčkáře, který se skládá z více druhů sportů, od plavání, horolezecké stěny, střelby, orientačního závodu, jízdě na divoké vodě, jízdě na čtyřkolce, na kanoi. To celé na handbiku, ujedete na něm 130 km. A jak říká Ruda: „Úžasný je ten pocit po dojetí do cíle. Tělo je úplně na dně svých sil a duch, duch si někde lítá. Je to nesdělitelný, opojný pocit.“
