Ahoj milovníci pejsků, jsem Ejmy, je mi půl roku, ano.. jsem malé štěňátko, zatím ve svém kraťoučkém životě jen bojuji. Narodila jsem se jako poslední miminko mé psí mamince a abych bráchy dohnala musela mě dokrmovat i panička. Do nové rodiny jsem šla jako poslední abych to všechno zmákla. Nechtěli mě dát, protože si mě zamilovali, ale moje nová panička Renča se jim asi taky líbila a hlavně mně, tak jsem s ní odjela domů. Do 23. 6. jsem běhala úplně v pohodě, nikdo si ničeho nevšímal, ale najednou Renča začala podezřívat chlapy, co nám opravovali střechu jestli mi někde nenalívají pivo, protože se mi začaly motat zadní nožičky, ale nebylo to tak…
Začaly jsme jezdit po veterinářích. Byla jsem na rentgenu, na CT, vzali mi krev, moč. Chtěli i mozkomíšní mok, ale jsem na to prý malinká (2,5kg) a tak se prý počká. Všude byly výsledky negativní a oba snímky RTG i CT čisté. V krvi také nic nenašli. Testy dělali na klíšťovku, toxoplasmu, neosporu, ale vše bez nálezu. Padla už i diagnóza: vrozená vada míchy. Zatím jsou to ale domněnky a to je nejhorší. Ta nejistota, co mi vlastně je, když mě nožičky neposlouchají.
Moje panička Renča se nevzdává (jako já) i když z úst jejich známých padají i divná slova jako: “nech ji uspat” “trápení na dalších 10let”
Tak je jasné, že kdyby mě něco bolelo, tak by to určitě bylo řešení, ale takhle v žádném případě. Jsem plná energie a chuti do života.
Věřím, že to s Renčou vybojujeme a já budu stále běhat po svých zadních nožičkách.
Zde je video, jak se po fyzioterapii zlepšuji
https://youtube.com/@renca0206?si=MgomLxwP-QOULq_H