Představení sbírky
Sedmnáctiletý Ramon měří téměř dva metry, je robustní postavy a žije ve světě těžkého mentálního postižení a autismu. Když ho přepadne úzkost a smyslové přetížení, jeho zoufalství se mění v obrovskou, nekontrolovatelnou sílu. V tu chvíli nosí doma jeho rodiče helmy a ochranné vesty, aby přežili dny bez zranění. Oba museli opustit práci v sociálních službách, neboť Ramon potřebuje nepřetržitou podporu. V kraji, kde žijí neexistuje služba, která by mu dokázala zajistit důstojnou péči. Rodiče zůstali na všechno úplně sami, veškerá odpovědnost tak leží pouze na jejich bedrech. Pomozme jim vytvořit bezpečné prostředí pro Ramona i pro ně samotné.
Komu pomůžeme?
Ramon je téměř dospělý kluk, který denně svádí těžký vnitřní boj s extrémní citlivostí, úzkostí a přetížením. Kvůli těžkému mentálnímu postižení a poruše autistického spektra je jeho komunikace velmi omezená. Když je klidný, dokáže se dorozumět pomocí telefonu nebo piktogramů. Jakmile ale stoupne jeho nepohoda, komunikační kanály se zavřou.
Ramon je velký a silný muž. V momentech přetížení nedokáže vyjádřit své zoufalství jinak než násilím – křikem, házením a ničením věcí, dupáním a fyzickými reakcemi. Může utíkat do silnice, poškozovat zařízení domu, nebo v afektu člověka stáhnout na zem a udeřit. Nejedná se o projevy zlobení nebo úmyslné agresivity. Je to čisté, bezradné zoufalství kluka, který nerozumí situaci ani lidem kolem sebe a nedokáže to vyjádřit slovy.
Péče o Ramona je tak náročná, že s ním museli zůstat doma oba rodiče. Nejprve tatínek, který má více fyzické síly, a nakonec i maminka. „Běžné věci, které ostatní rodiny zvládají automaticky, jsou pro nás obrovskou výzvou. Například jen cesta autem vyžaduje přítomnost obou rodičů – jeden člověk Ramona během jízdy zkrátka nezvládne. Abychom ho vůbec dokázali někam bezpečně přepravit, musíme neustále vymýšlet nejrůznější ochranné prvky pro něj i pro sebe.
Ramon nyní navštěvuje sociální službu pro osoby s autismem, ale bohužel jen na pár hodin v týdnu. Sehnat osobního asistenta je nadlidský úkol a z našich blízkých Ramona kvůli náročnosti jeho stavu nikdo pohlídat nedokáže. Zůstali jsme na všechno sami.
Ramon žije v domácím prostředí, které je uzpůsobeno jeho potřebám – minimum nábytku, měkké prvky, odolné věci. Věci i nábytek dokáže doslova rozštípat na kousky, jsme proto v neustálém kolotoči shánění něčeho nového. Péče o Ramona je pro nás, jeho rodiče, extrémně fyzicky i psychicky náročná. Abychom Ramona i jeho okolí udrželi v bezpečí, nutně potřebujeme přizpůsobit náš domov a zajistit odbornou podporu, kterou si sami nemůžeme dovolit.“
