"Mami, přišli ti poděkovat.“
„Mami, koukej! Oni ti přišli poděkovat za to, že jsi je zachránila,“ řekla mi dcera, když jsme se na kolech zastavily u louky a z vysoké trávy na nás vykoukla srna se srnčetem. Ten pohled byl krásný, ale mně při něm zamrazilo.
Vím totiž, jak málo stačí, aby to bylo jinak.
Každé jaro se louky mění v past. Srny schovávají svá čerstvě narozená mláďata do vysoké trávy. Srnčata nemají v prvních týdnech útěkový reflex – když cítí nebezpečí, neutečou. Přitisknou se k zemi a čekají. Jenže proti moderním sekačkám s mnohametrovým záběrem nemají šanci.
Procházet louky pěšky už nestačí.
