Představení sbírky

Sebrat odvahu a založit sbírku mi nějakou dobu trvalo, ale jelikož jsem maminkou báječného kluka Dominika (15 let)  a jeho bratrů Vojty (8 let) a Marečka (19 měsíců), udělám a vždy jsem pro ně udělala cokoli na světě.

Bohužel jsme došli do bodu, kdy už si sami nedokážeme pomoct a kde běžná lidská píle a pracovitost beztak nepokryjí rány, které nám způsobil biologický otec synů Dominika a Vojtěcha, a díky kterému se stále nemůžeme zařadit do normálního života, byť již máme po svém boku mého nynějšího manžela Dominika, mojí maminku a také malého Marečka.

Dominik se narodil s vrozenou a vzácnou srdeční vadou (Korigovaná transpozice velkých artérií CTGA, Dysrytmie – síňokomorový blok III.stupně, Mitrální insuficience 1.-2. st., trikuspidální insuficience 1.-2.st.), narodil se předčasně ve 34.tt, kdy byl okamžitě po porodu předán na JIRP Neonatologického oddělení ve FN Plzeň. Srdíčko Dominika je úplně jiné, jeho velké cévy nevycházejí ze srdce křížem, ale jsou vodorovně, tudíž si příroda zvolila pro vhánění krve do těla komoru pravou, a ta bohužel není uzpůsobená k tomu fungovat za těchto podmínek kvalitně a celý lidský život.

Již od mého těhotenství jsem byla sledována v Dětském Kardiocentru ve FN v Motole v Praze. Dominik byl velmi omezován lékaři, musel se vyhýbat většímu kolektivu, cestování v MHD, dětským skupinám a do školky mohl začít chodit až v pěti letech.

Kolem třetího roku věku se mu začal jeho  stav zhoršovat, srdíčko mu vynechávalo i na 3 sekundy… Nevěděla jsem, co se s ním děje. I při běžné procházce nebo jízdě na odstrkovadle mě přestával vnímat a padal z odstrkovadla a prolézaček. Okamžitě jsme byli odesláni do Dětského Kardiocentra v Motole a Dominik byl poprvé operován, dostal kardiostimulátor. Do této doby jsme byli naučeni na určitá omezení a neustále jsem Dominika musela hlídat, po implantaci kardiostimulátoru se náš život opět změnil.

Zvýšená péče o Dominika a jeho srdíčko byla vždy velmi náročná. Ačkoli jeho otec raději trávil čas bez nás a nehledal způsoby ani řešení co se bydlení týká, ani si neuvědomoval, co Dominikova srdeční vada obnáší.

Po sedmi letech se narodil druhý syn Vojtíšek. Dominik byl velmi šťastný, že má brášku. Oba porody pro mě skončili fatálně, na ARU, na pokraji smrti. Jejich otec mi nikdy nebyl oporou, jeho rodina už vůbec ne. Neustále celé roky jsem měla vše na svém hrbu já, společně s pomocí mojí maminky a táty, jsem se snažila zvládat finanční potíže. Vždy jsem pracovala. 

Celé tyto roky s ním vedly k domácímu násilí z jeho strany, k ohrožování výchovy dětí. Ačkoli jsem bojovala, jak jen jsem uměla, bránila děti, později i mojí maminku, sama jsem nebyla schopná se vždy ubránit jeho útokům a násilí.

Po rozhodnutí přestěhovat se do Prahy, kde v té době již žila moje maminka, a s rozhodnutím se rozvést, s námi otec dětí šel i sem do Prahy. V té době nás zasáhla další smutná událost- Dominikovo pejsek – canisterapeut (Flat Coated Retriever) nám zemřel. Během 14ti dnů jsem nám, ale hlavně na Dominikovo přání, sehnala psího parťáka – Border Collii, našeho Bartíka.

Naše první bydlení v Praze bylo v Nebušicích, kde Dominik velmi rád navštěvoval místní základní školu a Vojtíšek školku. Ovšem po roce jsme museli hledat nové bydlení kvůli agresi, hluku a alkoholismu otce dětí jsme na žádost majitelů domu, odešli. Tvrdil, že vše již zařídí sám a polepší se. Našel pronájem také v Nebušicích. Vše dojednal. Dominik ale tou dobou trpěl nevolnostmi, neustále zvracel a měl z otce velký strach. Navštěvoval školní psycholožku, která nám velmi pomáhala.  Bývalý manžel tehdy požádal svého otce o finance na kauce na bydlení. Po třech měsících na nové adrese přišel další šok. Majitelka bytu nás přišla obeznámit s tím, že žádný nájem za tři měsíce nepřišel, a že se máme odstěhovat…opět díky otci mých dětí.

Dominik mě často prosil ať otec odejde, i moje maminka ho třikrát vyhodila, ale vždy se vrátil. Za pomoci mojí maminky jsem našla pronájem bytu na Stodůlkách.

Byla jsem zadlužená já, moje maminka i můj otec. Po vyloučení z předchozí domácnosti, jsem našla pronájem bytu na Žižkově.

Konec roku 2019 jsem podala žádost o svěření do své péče i syna Vojtěcha a poté hned žádost o rozvod. V den soudního stání o děti, dne 22. 4. 2020 vše kompletně vyvrcholilo. Manžel byl velice agresivní. Moje maminka vzala našeho pejska a pod záminkou, že ho jde vyvenčit, odešla, ale již po cestě ven volala Policii. Po zákroku Policie byl odveden, vykázán Policií, neměl u nás trvalý pobyt, nicméně dostal zákaz styku se mnou i dětmi po dobu, než bude soud…

Ten den syn Dominik zkolaboval. Byl odvezen sanitkou do FN v Motole, protože je kardiak.

Od pronajímatelů bytu na Žižkově jsme dostali doporučeno, ať se odstěhujeme…a zase vše znova. 

Dostali jsme se do péče Intervenčního centra, OSPODu a Diakonie. Ovšem mě čekalo zase a znova shánět peníze…po rozvodu se mi dostalo pomoci a soucitu od mého tehdejšího kolegy. Zamilovali jsme se do sebe a já teprve poprvé v životě měla pocit, že můžu být milována, s mými syny si hned rozuměl, bral nás na výlety, věnoval se nám, smáli jsme se… Kluci si mého Dominika zamilovali. Vojtíšek ho brzy bral za svého otce a sám vyhodnotil, že otec není jen někdo, kdo je napsán v rodném listu. Dominik mě chránil, hájil mou čest před mým bývalým manželem, ale nikdy to nebylo dost, aby nás nechal být. V té době jsme se tedy znova stěhovali ze Žižkova do Krče, kde jsme našli pronájem bytu.

Avšak můj syn Dominik musel na další operaci srdíčka. Je nepopsatelné, jak vám je, když víte, že někdo bude znova otevírat hrudník vašemu dítěti, a manipulovat s jeho srdcem… Můj partner Dominik mi byl velkou oporou.

Pracovala jsem a pracovala přes veškeré těžkosti s potíže, kdy mi byla diagnostikována Psoriatická artritida (autoimunitní onemocnění způsobené obrovským stresem, bolestí a strachem)… mé vlastní tělo mě začalo likvidovat. Nikdy jsem nic nevzdala. Srdce mého nejstaršího syna bylo vždy prioritou.

Nesu si ale mnoho potíží a závazků vůči půjčkám, které jsem si neustále musela brát. I když už jsem k sobě měla bezva parťáka, minulost se jen tak nesmaže. Společně jsme se rozhodli spolu žít a přestěhovat se zpět na Žižkov, na jinou adresu, kde měli moji synové své kamarády, Dominik základní školu a přátele. Bohužel se za celou dobu našeho soužití, posléze i vstupu do manželství s Dominikem, nepodařilo vymoct dluhy minimálně na výživném od otce mých synů. 

Na poslední adrese na Žižkově jsme byli necelé tři roky, bohužel nám majitelé neustále zvyšovali nájemné a zálohy na služby. Po nehorázném jednání jsme museli uhradit obrovský nedoplatek služeb – údajně podle nich, energie nebyli převedeny na mě, a fakturu mi dodávali poté pouze majitelé vyrobenou pod jejich hlavičkou. Navíc nám ihned po zaplacení zvedli nájemné znova a upozornili, že od září 2023 zvýší energie znova. V té době jsme již měli s manželem Dominikem společného syna Marečka, který se narodil 23. 3. 2022. Syn se narodil předčasně ve 35.tt, s velkými komplikacemi císařským řezem, ihned po porodu jsem byla operována, byla mi odstraněna děloha a ženské orgány, neboť bych už tentokrát nepřežila. Pro masivní krvácení jsem dostala po šesti dnech od operace sepsi do celého těla. V těchto dobách, kdy člověk bojuje o život a má obrovský strach, co bude s jeho dětma, hlavně s Dominikem a Vojtíškem.

S manželem Dominikem jsme oba poctivě pracující. Do práce jsem se na HPP vrátila velmi brzy. V létě roku 2022 bylo trestní řízení s bývalým manžel sice ukončeno, ale dostal jen podmínku a zákaz požívání alkoholu. Toto pro něj nikdy nic neznamenalo. V té době stále pil alkohol a po nocích obtěžoval mě, mého manžela i syna Dominika. Zákaz styku mu byl ukončen s koncem trestního řízení a když už se synem mluvil, tak opravdu velmi nevhodně, často sprostě. Podávala jsem opakovaně Trestní oznámení. 

Dominikovo stav srdíčka se začal zhoršovat. Častěji a častěji začal kolabovat. Jeho pravá komora srdeční přestávala zvládat svou funkci…a mě se ihned vybavili slova lékařů, kteří mi ještě v těhotenství s ním, upozornili, že takto fungovat a s pomocí kardiostimulátoru zvládne komora jen několik let, maximálně cca 15 let..... Podstoupili jsme různá vyšetření, Dominik sám byl konzultován s profesorem Dětského kardiocentra a vše mu krásně vysvětlil i ošetřující lékař docent a primář Dětského kardiocentra, v jehož péči jsme celý Dominikův život.

Moje maminka se ujala denní péče o nejmladšího syna Marečka a hledali jsme vhodné společné bydlení pro naši rodinu a zvířátka. Já nastoupila do práce zpět na HPP a hledala jsem i různé brigády, které by nás vytáhli ze všech těch finančních těžkostí.  Bohužel i můj zdravotní stav se zhoršil, ale nepolevuji. Přišlo rozhodnutí lékařů, že se musí Dominik znova operovat. Musí vymyslet, jak zajistit pravou komoru srdeční…kolabuje skoro ob den. Dostal dočasně léky a čekali jsme na datum operace.

V té době jsem se přestěhovali na Prahu – Východ, kde jsme pro děti chtěli zajistit klid, možnost užít si trochu dětství, vzali jsme si do podnájmu rodinný dům. Děti i my jsme byli velmi nadšení, pejsek si užíval volnosti, kočičky dostali mnohem více prostoru ke skotačení.

V den dalšího soudu s bývalým manželem ohledně mé žádosti o zvýšení výživného, přišel dopis s datem operace, která bude 30. 11., ale jako bonus jsem ten den dostala emailem ve dvou větách výpověď z podnájmu domu… S udáním důvodu, že majitelé chtějí vrátit dům.

Momentálně se snažím ustát všechny rány života, posttraumatický syndrom, podala jsem různá trestní oznámení na bývalého manžela – například za neplacení alimentů ( nyní v řešení), a jelikož má syn být před operací v karanténě a měsíc poté taky, a s nadcházejícími Vánoci, musíme opět řešit bydlení… Mysleli jsme si, že se jednou budeme stěhovat naposled, a to do svého vlastního bydlení… Nyní nám běží výpovědní lhůta, ale mnohem dříve bude potřebovat Dominik klidné zázemí před operací, po operaci, celá tato doba bude dobou vánoční, a my jsme se ocitli již bez možností dalších úvěrů na stěhování, bez hotovosti, bez úspor, skoro bez auta, které nám dosluhuje, a jelikož je Dominik odkázán na naši péči, dopravu a hlavně on i celá naše rodina si přeje bydlet… odhodlala jsem se uspořádat sbírku.

Mnoho přátel mě podpořilo v založení této sbírky. Doufám, že Dominikovo srdíčko a náš těžký osud někoho zaujme a budeme mít šanci dát Dominikovi a jeho bratrům klidný domov.