Jmenuji se Pavlík a někdy teď v květnu by mi mělo být 14 let. Jsem za to tak rád, protože ještě začátkem tohoto roku jsem si myslel, že mi už 14 ani nebude :-(
Narodil jsem se tedy před 14 lety, jako neplánované vesnické koťátko které mělo zůstat ponechané svému osudu, aby se o sebe postaralo samo. Naštěstí se mě včas ujali dobří lidé a našli mi prima bydlení v kočičí partě, kde jim chvilku předtím zemřela nejstarší kočička a po mně chtěli, abych je rozveselil. No býval jsem v mládí pěkné lumpačisko, co vám mám povídat…
A tak čas běžel, krásně jsme si žili, jen se v naší partě občas někdo vystřídal , naposledy odešli loni na jaře můj starší kamarád Kubíček na ledviny a před vánoci Kačenka, oběma bylo asi 17 let. Ani se mi nechce věřit, že jsem teď já stařešina naší party.
Jenže nedlouho po té, co nás Kubíček opustil, jsem začal občas zvracet, jen takovou vodu, panička mě hned vzala k paní doktorce a ta usoudila, že mám asi problém zbavit se chloupků v bříšku, protože jsem neměl rád takovou tu pastu, co by tomu měla pomoci. Jenže lidičky, mě prostě vůbec nechutnala, nechápu, že můj mladší kamarád Mates, by ji klidně slízal celou tubičku. V létě jsem ale byl ještě hravý a čiperný, moje nejoblíbenější hra je chytání zrcátkových prasátek na zdi. Mezitím se začala zhoršovat babička Kačenka a do naší party ještě přibyla postarší trojbarevka Amálka, která musela denně brát léky na epilepsii. Panička měla tedy starostí dost a dost a já sice jedl a jedl (i když jsem také velký mlsoun), ale k tomu občas zvracel a pak už si panička všimla, že jsem trochu pohubnul. Vyrazili jsme opět k paní doktorce, ta mě píchla a zkontrolovala mou krev, vše důležité (játra, ledviny) bylo v pořádku, jen prý jsem malinko chudokrevný a výsledky ukázaly zánět, tak jsem dostal pilulky…. Polovina naší party – Kačenka, Amálka a já – už byla skoro jako lazaret, dokola samé pilulky. Kačenka se léčila s ledvinami, takže navíc měla infuze a každou chvilku veterina. Já už jsem si pak ani tolik nehrál, hodně jsem spal, sice jsem jedl, ale zvracel a hubnul. Občas jsem tedy jel k paní doktorce také, ale ta pořád myslela, že se stále nemůžu zbavit těch chloupků v bříšku, kromě pasty jsem dostal další vitamíny a doplňky. Kačenka bohužel zanedlouho odešla za Kubíčkem a panička se potom konečně dozvěděla o výborné klinice a rozhodla se vzít mě tam, protože nechtěla přijít i o mě, už jsem mezitím zhubnul na 2,5 kg a navíc podle ní jsem ještě mlaďoch a tu 18tku bych mohl trumfnout já. Lidičky, tam byl šrumec, hned mi fotili bříško, potom mi ho oholili a ještě mi po něm jezdili něčím studeným, aby nakonec zjistili, že mi v bříšku roste něco, co tam vůbec nemá být a nemůžou to sice vyndat, ale můžou mě léčit a prý to u kočiček zabírá docela dobře.
A tak začali hned, prý se tomu říká chemoterapie, nechali si mě tam, vyspal jsem se v boxíku a pacičkou mi do tělíčka proudila nějaká zázračná vodička. A když si mě panička vyzvedla, tak jsem k tomu dostal ještě plno pilulí. No a takhle tam jezdíme na návštěvu každé 3 týdny, nejdřív si tam chvilku poležím na takovém příjemném polštářku,ukážu paní doktorce bříško a ta mi po něm jezdí, je to jako masáž, ale potom mě zase píchnou, to už se mi nelíbí, ale dělám hrdinu, mám tam na klinice dobrou pověst, jako slušný rozumný kocourek. Občas se se mnou totiž autem svezou i kočičky z Hošteckého útulku a ty mi tam tedy dělají pěknou ostudu, perou se a vřeští .
Já se začínám naštěstí lepšit, postupně jsem přibral, už mám 4 kg a začínám si ráno, když mám brát pilule hrát s paničkou na babu a také ukazuji té mé bandě, kdo je doma šéfem. Jediný problém je, že léčba je dost nákladná a panička už má poněkud napnutý rozpočet, protože od loňska z naší party stále někdo marodil a také už delší dobu nemá úplně pravidelné příjmy. Ale určitě mě nechce hodit přes palubu, protože když já se cítím lépe a uzdravuji se, tak za to prý každá koruna stojí A tak bych vás chtěl moc poprosit, jestli byste nám trošku nepomohli s úhradou veterinární péče i pilulek, které musím denně baštit. Z celého kočičího srdce vám děkuji za každou korunku 
