Lucinka se narodila v dubnu 2013 akutním císařským řezem v 39. týdnu bezproblémového těhotenství a ihned po porodu musela být resuscitována. Poté následovala řízená hypotermie, ale k nevratnému poškození mozku nedostatkem kyslíku stejně došlo. Lucinčina diagnóza zní dětská mozková obrna, smíšená forma, převážně dystonicko-dyskinetická. Znamená to, že se hýbe, ale víceméně mimovolně, neumí pohyb správně zkoordinovat a zacílit, neudrží rovnováhu.
Lucinka ke svému životu a pokroku potřebuje intenzívní rehabilitaci a hodně kompenzačních pomůcek.
Děkujeme všem, kteří naši Lucinku podporujete a pomáháte nám tak zajistit co nejlepší podmínky pro její fyzický i psychický rozvoj.
Tomino Burghardt (Velký Týnec, okr. Olomouc) se narodil v listopadu 2012, je součástí našeho bloku akcí pod názvem „Milionová rodina„. Pomoc od Vás je zapotřebí hlavně na úhradu neurorehabilitace a speciální terapie na stimulaci nervového systému.
Tomík se narodil se závažným vývojovým onemocněním mozku zvaném lisencefalie, což je vzácné vrozené onemocnění, které má velký vliv na mozkovou funkci. Mozek se nemůže správně vyvíjet, a proto se děti, které se narodí s tímto onemocněním, vyvíjejí velmi pomalu.
V součanosti je plně odkázaný na péči své maminky, která na něj zůstala sama, ale stará se o něj s velkou láskou. K tomu, aby se zlepšoval, potřebuje pravidelnou neurorehabilitaci v olomouckém centru Jitrocel. Moc děkujeme za pomoc.
Terezka Vepřková ( Kolšov, okr. Šumperk) se narodila v roce 2004, je součástí našeho bloku akcí pod názvem „ Milionová rodina „. Pomoc od Vás je zapotřebí hlavně na úhradu cvičení v rehabilitačním centru ARCADA Ostrava.
Příchod na svět Terezky byl velmi dramatický. I když těhotenství maminky Zdeňky probíhalo bez komplikací, porod již nikoliv. Pupeční šnůru měla několikrát omotanou kolem krku, což vedlo k jejímu přidušení a následně k hypoxickému poškození mozku. Terezka tak má centrální mozkovou atrofii s těžkou psychomotorickou retardací.
Natálka se narodila v termínu, a i když v těhotenství měli lékaři kvůli genetice trošku obavy, vše dopadlo na výbornou. Natálka byla učebnicový příklad: vše dělala v pravý čas. Otáčela se, stoupala si v postýlce, chodila…
Ve dvou letech ale začala při chůzi více padat, a i když tomu rodiče Natálky nejdříve nepřikládali zvláštní význam, po čase navštívili neurologii. A začal kolotoč vyšetření.
Magnetická rezonance mozku ukázala zvláštnosti a první diagnóza byla neurofibromatóza. Vyšetření v Motole trvala čtrnáct dní a byla pro Natálku fyzicky i psychicky velmi vyčerpávající. Diagnóza se nakonec nepotvrdila a Natálka prošla dalšími vyšetřeními v Ústavu dědičných metabolických poruch 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.
Definitivní diagnóza byla známa až v dubnu: PEX 12 ze spektra Zelwegerova syndromu – poruchy peroxisomální biogeneze 3. Samostatně jezdí na rehabilitaci do Jitrocelu v Olomouci a do Neurorehabilitačního centra v Hranicích. Od října 2018 navštěvuje Natálka Dětské centrum Ostrůvek v Olomouci, kde se jí moc líbí.
Jmenuji se Mikuláš Rak a můj příběh začíná v době, kdy se maminka s tatínkem rozhodli mít kromě mého staršího brášky další děťátko. Pro všechny bylo překvapení, když od pana doktora slyšeli: „maminko, já vidím ve Vašem bříšku dvě miminka“. Všichni jsme byli moc šťastní.
Hezky jsme s bráškou rostli a vyvíjeli se, ovšem ve 24. týdnu panu doktor zjistil, že se s námi něco děje. Byl nutný okamžitý operační nitroděložní zákrok, protože jsme si s bráškou začali ubírat výživu, jeden z nás jí měl moc a druhý zase málo, říká se tomu transfúzní syndrom.
V pražském UPMD jsme nakonec byli celé dva měsíce. Tady podle vyšetření mamince a tatínkovi pan doktor řekl, že je nutné pečlivě sledovat můj vývoj, protože moje hlava a mozek nebyly tak velké, jak by měly.
Místo toho, abychom si mohli už konečně užívat pohody a štěstí s maminkou, tatínkem a bráškou, nám pořád stála v cestě nějaká zdravotní komplikace. Když už se zdálo, že bude všechno v pořádku, dokonce i cvičení mě začalo bavit a moc hezky mi šlo, všimla si u mě maminka šilhání a následná kontrola u pana doktora Hálka na neurologii potvrdila mou momentální diagnózu dětské mozkové obrny s postižením dolních končetin.
Od té doby se snažím intenzivně cvičit a rehabilitovat, už jsem byl i v lázních a neustále cvičím, všichni nejen maminka říkají, že jsem moc šikovný a snažím se! Také cvičím v Praze na klinice Axon, teď mi nejvíce pomáhá cvičení podle Vojty – cvičím doma 3–4× denně s maminkou nebo tatínkem,
Všem moc děkujeme za podporu!
Tato dobročinná sbírka spadá pod veřejnou sbírku založenou pořadatelem a je pořádaná ve prospěch příjemce.
