Ahoj jmenuji se Čičinka a je mi 8 let a až do nedávna jsem byla naprosto normální a čilá kočička, která byla zdravá a užívala si života. Jsem nalezeneček a život se se mnou nemazlil. První páníček mi umřel a rodina mě vyhodila s tím, že mě nechce. Našla jsem si jinou rodinu, která mě miluje a já je. Mám hodně sourozenců, kteří se o mě taky hezky starají, ale když na mě dlouho a blbě koukají tak jim dám i facku. :-) Bohužel v březnu se mi úplně změnil život. Ze dne na den jsem se přestala cítit dobře a přestala jsem jíst a byla jsem apatická. První den si panička myslela, že jsem zblajznula myš a je mi špatně (občas jsem to udělala :-) ) a když mě to nepřešlo ani druhý den tak jsme jeli k panu doktorovy. Tam se rozjel kolotoč vyšetření a bohužel i kolotoč špatných zpráv. Musela jsem hned druhý den na operaci kde mě pan doktor otevřel bříško a zjistil, že mám část nekrotického střeva a šlem po celém břiše. Během operace volal mé paničce aby rozhodla zda mě mají nechat uspanou (protože to nevypadá vůbec dobře) a nebo zda odřízneme ten kus střeva a bříško vyčistíme a zjistíme co dál a co se to vlastně děje. Jelikož mám paničku omotanou kolem prstu tak se rozhodla pro druhou variantu boje. Pan doktor byl neuvěřitelně šikovný a operaci jsem zvládla na 1* a po operaci vše vypadalo dobře. Vzorky se poslaly na vyšetření zda se nejedená o rakovinu a výsledky vyšly negativní. Tak jsem opět měla radost ze života. Bohužel to netrvalo moc dlouho a najednou jeden den mi spadnul zadeček a přestala jsem chodit na zadní pacičky. Hned jsme letěli k doktorovi, kde nám oznámili že mám onemocnění neuro FIP. Tahala jsem nožičky za sebou jako hadrová panenka, ale i tak jsem měla pořád radost ze života. Panička se mi naprosto přizpůsobila a začala se mnou spát na zemi, dala pryč koberce aby se mi lépe klouzalo po podlaze. Bohužel mi vůbec nechutnalo a musela mě celý dny dokrmovat a musela mi i pořád nutit vodu. Byla jsem na ní naštvaná, ale chápu, že to musela dělat. A jako před tím začalo se mi dařit mnohem lépe a začala jsem používat svoje nožičky, protože léky začaly zabírat a panička se mnou i pravidelně cvičila. Panička je v důchodu tak na mě měla dost času :-). A opět se začalo blískat na lepší časy.
A jako obvykle přišlo další ALE a další klacky pod moje tlapičky. Paní doktorka která mi léčila FIP zjistila na sonu, že mám nějaký útvar na ledvinách a než jsme měli všechny výsledky, tak se mi každý den obrovsky zvětšoval a napadal mi další orgány. Zjistilo se, že mám rakovinu a to dost agresivní a tak jsme utíkali na kliniku k onkologovi a začali jsme řešit chemoterapie, léčby, vyšetření. Statečně zvládám všechno co mi život přinese a snažím se být stále pozitivní a užívám si život jak jen to jde. Strašně ráda se mazlím s paničkou a využívám všechny výhody co mám oproti ostatním kočičkám. (jen aby jste věděli tak panička má ještě dalších 8 koček, kteří k nám pomalu přicházeli z ulice a další dvě toulavé krmí). Takže jsme obrovská rodina a panička se o nás stará naprosto ukázkově. Bohužel panička je v důchodu a peníze nám trochu dochází a já chci bojovat dál, protože vím, že to zvládnu a budu tu s paničkou ještě dlouho. Moc děkuji všem, kteří si přečetli můj příběh a přispěli mi i korunkou.
Tento týden mě čeká další dvě chemoterapie, akupunktura a čekám na vyšetření očíčka na které jsem oslepla, protože ten lymfom se rozšířil i do očíčka.
