Jmenuji se Martina Surovcová, narodila jsem se ve Vsetíně 19. 2. 1978, v 7.00 ráno, vážila jsem 1,5 kg. Narodila jsem se zdravá, ale kvůli špatně načasovanému očkování jsem onemocněla dětskou mozkovou obrnou a od 5 měsíců žiju s handicapem. Moji rodiče se o mě od malička starají, abych nemusela do ústavu. I když jsem upoutána na invalidní vozík, žiju docela aktivním životem, aspoň se o to snažím :), pokud to jde. Mou velkou oporou a parťákem mi byl můj tatínek Josef, který ale bohužel onemocněl a odešel v roce 2016. Nyní se o mě stará jenom maminka, která je ale sama velice vážně nemocná a má za sebou 8 operací a je jí 61 let. Občas využíváme služeb různých organizací a osobní asistence, toto je pro nás ale hodně finančně náročné, zvláště v současné době. Také mi občas pomáhá naše rodina, za což jsme jí nesmírně vděčni. Měli jsme 2 boloňské pejsky, s kterými jsme jezdili na výstavy, ti ale bohužel již také umřeli. Jsem velmi společenský typ a ráda cestuji, pokud to jde a má mi kdo pomoct. Mezi mé další záliby patří, ale v poslední době spíše patřilo : chození do přírody, na hokej, na koně, canisterapie, keramika, koncerty, festivaly, kino a také mám ráda moře, u kterého jsem byla jen 1 x a to už je také hodně dávno. V období lockdownu jsem nebyla 3 měsíce venku, stále jsem byla doma. Bylo to hodně psychicky náročné. Vím, že pohyb se zvířaty mi nevíce pomáhá na mé svalové onemocnění. Peníze bych použila tedy na moji vysněnou cestu za delfíny. Všem předem moc děkuji.
