Dejme kočičím bytůstkám šanci na bezpečí a důstojný život

I opuštěné kočky mají své sny.  Mnohé si přejí jediné – žit.

K pomoci opuštěným kočkám jsem se dostala víceméně osudově. Před více než třiceti lety si mě jedna kočičí cestovatelka vyhlédla.    Šla přede mnou, jako by mě vedla domů. A zůstala. Tehdy jsem ještě netušila, že právě ona navždy změní můj život.

Dokonce natolik, že jsem v dobré víře opustila život v Praze a vyměnila ho za venkov, aniž jsem tušila, co vše bude následovat.

Pak už se příběh odvíjel sám. Jedna kočka střídala druhou. Přicházely opuštěné, nemocné, zraněné, staré i ty, kterým lidé přestali rozumět. Za více než třicet let se pomoc kočičím bytůstkám stala mým životním posláním.

Aby mohly důstojně žít. Bez bolesti a strachu, bez hladu a opuštění.

Jsem zde pro ty, na které se zapomíná.

Dlouhodobě řeším i venkovní kočky, jejichž teritoriem jsem se za ta léta stala já. Zajišťovala jsem jim po celé roky krmení, péči a bezpečí a pomáhala jim přežít řadu zim. Vědí, že najdou jistotu, ke které se mohou vracet. Opustit je a ponechat je jejich osudu v místě jednoduše nemohu. Pro mnohé z nich by to znamenalo přímé ohrožení života.

Mnohokrát jsem stála před rozhodnutím, kdy náklady na léčbu daleko převyšovaly moje možnosti. Přesto jsem to nikdy nevzdala. Dokud existovala naděje na kvalitní život, bojovala jsem spolu s nimi. Ne každou kočičí bytůstku se podařilo zachránit. Léčba často znamenala velkou finanční zátěž, která přetrvávala i poté, co boj skončil. Přesto jsem nikdy nelitovala, že jsem to alespoň zkusila. Protože každý život si zaslouží dostat svou šanci.

Dnes ale stojím před nejtěžší výzvou za celou dobu.

Zda v pomoci potřebným kočkám i nadále pokračovat.

Smyslem této sbírky není jen pomoci kočičím bytůstkám dnes.

Smyslem je vytvořit trvalé zázemí, díky kterému bude možné v této pomoci pokračovat i v budoucnu – bez ohledu na to, kdo na toto poslání jednou naváže, podstatné je, že bude patřit kočkám.

Před lety vznikl azyl na místě, o kterém jsem věřila, že bude možné dlouhodobě rozvíjet. S odstupem času se však ukázalo, že odlehlá lokalita byla velkou chybou. V okolí se dlouhodobě nedařilo najít pomocné ruce ani zájem o kočičí osudy. Naopak v této lokalitě je kočka považována za něco nicotného, nehodného pomoci.

Obtížně se sháněli řemeslníci, služby, chyběla nezbytná dostupnost a obyčejná lidská komunikace.

Místo, které mělo být bezpečným útočištěm, se postupně stalo místem samoty, kde veškerá péče a existence zůstala na jednom člověku.

Taková dlouhodobá izolace si postupně vybrala svou daň. Když vše stojí na jediném člověku, chybí síly i možnosti řešit všechny problémy včas. Každá nečekaná událost pak může ohrozit nejen chod azylu, ale především bezpečí kočičích bytůstek. Přesně to se v průběhu let bohužel stalo.

Zlom nastal ve chvíli, kdy se zřítila část střechy domu.

Tento moment mi potvrdil, že není čas ztrácet čas. Další snaha o stabilizaci by řešila jen následky, nikoliv skutečnou podstatu. 

Po dlouhých letech setrvačnosti jsem si musela přiznat, že nastal čas uzavřít jednu kapitolu a vykročit dál.  Jinde a jinak.

Odpoutat se od místa, které nedokáže nabídnout podmínky pro dlouhodobé fungování, odstřihnout se od minulosti a vytvořit nové zázemí tam, kde bude mít tato pomoc skutečnou budoucnost.

Ne kvůli mně, ale kvůli kočičím bytůstkám, které naši pomoc potřebují dnes i těm, které ji budou potřebovat v dalších letech.

Dát chaosu řád a přestat se stydět požádat o pomoc.

Pro ty, které si o ni samy říci nemohou.

A nebýt už na vše sama.

Nejde o pořízení soukromého majetku. Jde o vytvoření trvalého zázemí pro kočičí bytůstky, kterým jsem více než třicet let zasvětila svůj život.

Vím, že lidský život je omezený a nikdo nevíme, kolik času nám ještě zbývá.

Právě proto chci vytvořit místo, které bude sloužit i poté, co už sama nebudu moci nést každodenní odpovědnost. Místo, které přežije svého zakladatele a bude dál patřit kočičím bytůstkám.

Místo, které umožní, aby pomoc kočičím bytůstkám pokračovala dál a dávala druhou šanci i těm, které ji budou potřebovat v budoucnu.

Prioritou není zrekonstruovat objekt pro pohodlí lidí. Smyslem je vytvořit bezpečné a funkční zázemí především pro kočičí bytůstky – místo, kde se budou moci léčit, nabývat ztracenou důvěru v člověka a v klidu čekat na nový milující domov. A pro ty, kteří svůj domov už nikdy nenajdou, bude nový azyl bezpečným místem, kde budou moci důstojně a v klidu prožít zbytek svého života.

Ceny vhodných nemovitostí v lokalitách, kde může mít kočičí azyl skutečnou budoucnost, se dnes bohužel často pohybují kolem 3–5 milionů korun. Dají se však nalézt i vhodná stavení přibližně mezi 2,5 až 3 miliony korun.

Hledá se proto co nejskromnější řešení – starší dům, chalupa nebo stavení i před rekonstrukcí, které však bude možné od začátku bezpečně využívat a postupně přizpůsobovat potřebám kočičích bytůstek. Nehledáme luxus, ale místo, které nebude úplnou ruinou a umožní existovat bez zbytečných rizik. Pokud by se podařilo, aby byla v dosahu i dostupnost potřebných služeb, byla by to výhra. 

Část prostředků na pořízení vhodného objektu se již podařilo zajistit, nezačíná se tedy úplně od nuly.

K pořízení nového zázemí však stále chybí přibližně 1 000 000 Kč, pokud se podaří najít objekt ve zmíněné nejnižší cenové relaci.

Cílem této sbírky je získat zbývající prostředky potřebné k zajištění funkčního zázemí a následně  nezbytných úprav prostor, které bude objekt  potřebovat v souladu s kočičími potřebami a základním zprovozněním. 

Aby se neriskovalo propadnutí rezervační zálohy na nemovitost, rozhodla jsem se nejprve požádat o pomoc se získáním potřebné částky prostřednictvím této sbírky a teprve poté dokončit koupi vhodné nemovitosti. Finanční prostředky ze sbírky budou použity transparentně – přímo na koupi vybraného objektu, v souladu s účelem, s plným právním servisem.

Pokud se díky vaší podpoře podaří vybrat vyšší částku, budou všechny další prostředky využity výhradně na úpravy a vybavení prostor tak, aby co nejlépe sloužily kočičím bytůstkám – na vytvoření karantény, ubikací, bezpečných prostor pro kočičí seniory, socializačních místností, venkovních voliér i dalšího vybavení nezbytného pro jejich péči.

Věřím, že to nejcennější, co můžeme společně vytvořit, není jen nový azyl. Je to místo s budoucností. Místo, které bude pomáhat a které časem převezmou pokračovatelé se stejnou vizí. Místo, které zůstane kočičím bytůstkám a umožní, aby toto poslání pokračovalo i s novou generací lidí, kteří budou chtít pomáhat.

Bude mi ctí, když vytvoření bezpečného kočičího místa doslova přežije svého zakladatele – právě ony mi pomohly žít, když  se mi nechtělo a za to si zaslouží budoucnost. Aby to celé mělo smysl.

Kromě finanční pomoci v dané situaci pomůže i tip na vhodný objekt ke koupi. Pokud víte o levnějším domku, chalupě nebo vhodném stavení s pozemkem či dvorem, který by se mohl stát kočičím místem bezpečí, ozvěte se.

Pokud by se nepodařilo vybrat celou cílovou částku, budou získané prostředky společně s již zajištěnými financemi použity na pořízení vhodného objektu v rámci částky, kterou se podaří vybrat.        Hledala by se řešení s určitými kompromisy v rozsahu, lokalitě, stavu nebo vybavení nemovitosti. Zároveň by se hledaly i další možnosti, jak potřebné prostředky doplnit a cíle dosáhnout. Protože stávající i budoucí kočičí obyvatelé si zaslouží šanci na bezpečí, klid a důstojný život. A já se jejich budoucnosti nevzdám.

Proto věřím ve vaši pomoc.

Děkuji z celého srdce každému, kdo se rozhodne stát součástí tohoto příběhu. Každý příspěvek, každé sdílení i každé povzbuzení pomáhá vytvořit budoucnost, ve které budou mít kočičí bytůstky vždy místo, kam mohou přijít pro bezpečí, péči a druhou šanci.

A tu budou potřebovat i v dalších letech i desetiletích.

Potřebujeme se navzájem.

( Text příběhu nebyl sepsán umělou inteligencí )