Jak již bylo uvedeno výše, Laurinka se narodila předčasně v 30. týdnu těhotenství s porodní váhou 1250 g v listopadu roku 2013. Laurinka měla po narození nejrůznější komplikace, musela být v inkubátoru a muselo jí být nasazeno vícero druhů antibiotik a svůj život si musela doslova za pomocí lékařů vybojovat – což se ji během 2 měsíců povedlo a pustili nás domů.
V prvních 2 letech života si prošla rehabilitacemi, neurologickými vyšetřeními, poradnou pro nedonošené děti, psychologickými vyšetřeními, a mnoho dalšími specializovanými ambulancemi a vše vypadalo, že je na dobré cestě mít plné zdraví až do doby, kdy se u Laurinky zastavil vývoj řeči. Byť s ní bylo pravidelně docházeno na logopedii, denně jsme trénovali – stále to neodpovídalo běžnému vývoji zdravého dítěte a tušili jsme, že není něco v pořádku, ale specialisté nás uklidňovali, že jen potřebuje svůj čas.
Když se Laurinka blížila předškolnímu věku, tak nebyl prostor čekat a vymohli jsme si komplexní vyšetření sluchu, které nám dalo vysvětlení našeho problému. Laurince v 5 letech (listopad 2018) diagnostikovali oboustrannou středně těžkou až těžkou nedoslýchavost a z holčičky, která potřebuje čas se stala slečna, která umí dokonale odezírat ze rtů, dokonale odhadovat situace svoji inteligencí a na svůj sluch umí i perfektně mluvit. Začátkem roku 2019 jsme Laurince pořídili první naslouchadla od společnosti Phonak, které ji pomáhají lépe slyšet – ale po nástupu do předškolní třídy běžné mateřské školy – jsme Laurinku museli přemístit do MŠ pro sluchově handicapované – aby se své uši naučila lépe používat v životě a také aby byla podpořena její schopnost mluvit.
S Laurinkou jsme pravidelně každý den dojížděli z Kopřivnice do Valašského Meziříčí – nejdříve do MŠ a později do ZŠ, a to až do června roku 2022. Laurinka se ve specializované škole pro sluchově handicapované naučila psát, číst, počítat, základy znakového jazyka, což byl skvělý start do života, ale s Laurinkou jsme chtěli více – chtěli jsem žít co nejvíce běžný život – aby Laurinka mohla sportovat, malovat, … dělat běžné věci, na které kvůli dojíždění neměla čas ani sílu, a tak jsme se rozhodli vyzkoušet přesun na běžnou školu v Kopřivnici. Zde patří velké poděkování CZŠ sv. Zdislavy v Kopřivnici, že nám, resp. Laurince tuto možnost dala.
Laurinka již druhým rokem dochází do běžné základní školy a zvládá ji s výborným prospěchem. Začala se věnovat paravoltiži (gymnastika na koni pro handicapované), kde už v loňském roce vyzkoušela účast na Mistrovství České republiky, dochází na ZUŠ, kde si vybrala obor malování – v uměleckém oboru by se ráda držela i v dospělosti. Aby vše zvládala je odkázána na kompenzační pomůcky, a to naslouchadla, které používá během dne nepřetržitě, tak i přijímač a zesilovač mluvčího s potlačením okolního šumu, který používá ve škole.
