Představení sbírky
Dobrý den,
jmenuji se Adam Zajfert a celý svůj život prožívám ochrnutý na vozíčku. Pro studium na Šumavě akutně potřebuji nový spolehlivý vozík a přídavný elektropohon, díky kterým budu na škole a vzdálenějším internátě soběstačnější.
Komu pomůžeme?
Ještě začátkem července roku 2003, kdy jsem se měl narodit, se všechno zdálo být v pořádku. Těšil jsem se na svou maminku a rodinu… Týden před mým narozením však lékaři zjistili, že to nebude tak jednoduché, jak se zdálo. Narodil jsem se s rozštěpem páteře, kvůli kterému jsem ochrnutý od pasu až k prstům u nohou, dále s hydrocefalem a vadami kloubů i jinými, velmi limitujícími zdravotními problémy. Po narození i v pozdějším věku jsem podstoupil několik operací, které se ne vždy povedly.
Má biologická rodina neunesla mé postižení a já zůstal v kojeneckém ústavu na všechno sám. I když mě tam měli rádi, ústav zkrátka rodinu nedokáže plně nahradit.
Když mi bylo 5 let, našla si mě žena, která, ač už měla doma 5 hendikepovaných dětí, nesnesla pomyšlení, že bych měl zůstat v ústavu do konce života. Netrvalo dlouho a z osamělého kluka jsem se stal nejmladším členem velké milující pěstounské rodiny.
Ač jsem prodělal dalších několik korekčních operací a spoustu státní i soukromé drahé rehabilitace, stav mé páteře se značně zhoršuje a na nohy jsem se nikdy nepostavil. Mám však zdravé ruce a ty mě, jak doufám, ponesou životem.
Udělal jsem maturitu na speciální škole pro zdravotně postižené a studuji dál na státní škole, abych se lépe připravil na povolání, které bych mohl vykonávat i na vozíku a na ty nohy se mohl postavit alespoň obrazně.
Má škola je ale na Šumavě kam dojíždím vlakem, internát nemá přímo v areálu školy a já pro lepší mobilitu potřebuji nový kvalitní vozík, a především elektrický pohon, protože na ty kopce mé ruce už nestačí. Mé přání je, abych byl samostatnější a nemusel být tolik závislý na pomoci druhých.
