Představení projektu
Představte si pohádkový svět, ve kterém se malé děti ( i jejich rodiče :)) hravou formou dozvídají, jak pracovat se svými emocemi, s dechem, který zklidňuje, s předsudky, s odvahou nebo třeba vlastní zodpovědností.
Hlavní hrdinkou příběhu je kočička Čárynka, která na svých dobrodružstvích potkává nejrůznější zvířecí kamarády. Společně prožívají situace, které potkávají většinu z nás. Kniha dětem skrze příběhy zvířátek ukazuje, jak se v takových okamžicích pohybovat s laskavostí a lehkostí.
Tato kniha nevznikla z pouhé teorie. Je psána skrze zážitky, zkušenosti a vnímání mého vnitřního dítěte právě z dob, kdy bych takového knižního průvodce sama velmi ocenila.
Hlavní úvodní fotografie je pouze ilustrační, upravená pomocí AI ( tisk i ilustrace teprve vzniknou ). Další obrázky ukazují, jak pohádky vnímají děti :).
Ukázka z knížky
O lištičce Lucince
Mňáu, mňááu.
Sluníčko ještě nevykouklo z poza kopce a Meluzínka už předvádí své větrné, akrobatické kousky. Protahuje se komínem, sklouzává po střeše, nakukuje do okénka. Dokonce mi stihla prolétnout i pelíškem. Chvěje se mi z ní celé tělíčko. Rychle protahuji tlapičky a peláším k mističce s mlíčkem. Snad mi tam nějaké zůstalo.
Nahýbám se přes její okraj. Uf, nechybí ani kapka.
Lap, lap, lap. Mlask!
Snídaně mi do bříška dnes vletí rychleji, než Meluzínka do komína! „Meluzínko, Meluzínko,“ zavolám opatrně, „pročpak tu tak naříkáš?“ Mám očka na stopkách. Nikdy nevím, odkud se Meluzínka znovu vynoří. V tom mi kožíškem projede jemný dotek stříbrného větru.
Fííííí. ,,Dobré ráno, Čárynko," ozve se najednou za mými zády. ,,Omlouvám se za ten nepořádek," zasměje se Meluzínka. ,,Vyháním ti z domečku zlé duchy.“ Fííí.
Kouknu na Meluzínku s úžasem.
,,Zlé duchy? Vážně? Ehm, děkuji ti Meluzínko. To jsem nevěděla. Myslela jsem si, že právě ty mě chceš postrašit," dodám se studem ve tvářičkách.
Meluzínka se zatočí ve vzduchu jako stříbrná stuha.
,,Co tě nemá, Čárynko, dávám tu na vás pozor.“ Fííí. Odpoví za letu Meluzínka a už je zase pryč. S překvapením v očích pozoruji, jak prolétá okénkem ven a hbitě vplouvá do nedalekého lesíku. Zastavuje se u hustého křoví. Fíííí, fííííí. Udělá pořádný vír. ,,Možná chce pročistit i lesík,“ pomyslím si. Protože mám ráda dobrodružství i pořádek, vydávám se za Meluzínkou. S úklidem jí moc ráda pomůžu, pokud bude chtít.
Les ještě dýchá ranním tichem. Suché větvičky mi pod tlapkami tiše praskají. Pomalu se blížím ke křoví. To se najednou celé zavrtí. Vykoukne z něj smutná lištička Lucinka.
,,Lucinko, copak se děje? Také tě vylekala Meluzínka?"
,,Kdepak Čárynko," popotáhne smutně Lucinka a sklopí ouška.
,,Vylekala mě ostatní zvířátka. Tím, co si o mě šuškají. Povídají si, že jsem lstivá a mazaná, protože jsem lištička. Všechny lištičky jsou prý takové."
Nadechuji se a chystám se Lucince odpovědět, ale v tom —
Bum! Bác!
„Jauvejs!“
Přímo před nás dopadne zajíček Matýsek. Maskovaný keřem tajně poslouchal náš rozhovor. Při poslouchání se zapomněl a hup. Sklouznul dolů i s košíkem, plným oranžových mrkviček. Všechny se teď kutálejí po lesní cestičce.
Matýsek se otřepe. Rozhlédne se. A když spatří lištičku Lucinku –
Šup!
Jedním velkým skokem už je zpátky ve křoví. Lucinka se však jen tiše usměje. Sbírá jednu mrkvičku za druhou a pečlivě je skládá zpátky do košíčku. Zvedá poslední a nese je vyplašenému Matýskovi.
Matýsek překvapeně kouká. Opatrně natahuje pacičku a přitahuje k sobě plný košíček.
,,Lucinko, ty mi je nechceš sníst?"
Lucinka zavrtí hlavičkou. ,,Nechci Matýsku, to jsou přece tvoje mrkvičky.“
„Děkuji,“ zašeptá. „Ty… ty jsi moc hodná. Lucinko, víš, říká se o tobě, že jsi lstivá a mazaná, jako všechny lištičky. Já už teď vím, že to není pravda." prohlásí hrdě Matýsek.
Lucinka se rozzáří a já se potichoučku zaraduji.
Stačil malý okamžik, aby zajíček uviděl pravdivou tvář lištičky. Uviděl ji nejen očima, i srdíčkem.
Pravda se rozletěla lesem rychleji, než Meluzínka mezi stromy. Zvířátka brzy poznala Lucinčinu laskavost a velké srdce.
A tak si Lucinka našla opravdové kamarády.
Zajíček Matýsek i já už víme, že vše nemusí být tak, jak se na první pohled zdá. A že i přes všechny překážky si pravda své místo vždy najde.
Mňáááu.
