Devátý červenec roku 2009 změnil Vojtovým rodičům život od základu. Den, který je pro většinu rodičů tím nejkrásnějším se jim změnil doslova z minuty na minutu, v den boje o Vojtův život. Bylo 5:40 a já se rozhodl, že už se nechci mačkat v bříšku u té paní, co mě 9 měsíců nosila pod svým srdcem. Chci ven, chci se nadechnout, chci vidět, kdo se mnou každý den hodiny a hodiny mluvil. Byl jsem tak urputný..... až se to stalo.
Na svět jsem vykoukl ve 12:05, ale nic si nepamatuji. Všude tma, ticho, zvláštní prázdno. Jen jsem cítil, jak se moje bezvládné tělíčko dostává tam, kam nechci, na druhý břeh. V té chvíli totiž začínal můj velký boj, boj o život. Sedm minut bez kyslíku!!!
Kde to jsem? Bílé zdi, hadičky všude kolem, přístroje a sklánějící se hlavy neznámých lidí. Mami, tati? Neslyším žádný povědomý hlas, tohle přece není to, co jsem chtěl. Já chci zpět do bříška, k mámě, tam mi bylo krásně.
A nastal boj, kolotoč vyšetření, rehabilitací, alternativních metod a podobně. Od narození jsem cvičil čtyřikrát denně Vojtovu metodu.
