Náš malý Bohdánek se skoro narodil už ve 24. týdnu těhotenství během letu do Srbska. Měl v úmyslu konečně vylézt z maminčina břicha, ale nakonec jsme Bohdánka přemluvili, aby zůstal v bříšku ještě dva týdny, protože plíce nebyly ještě dostatečně vyvinuté. Na svět přišel ve 26. týdnu těhotenství bez jakékoliv možnosti dalšího čekání, protože maminčina krev byla už natolik infekční, že bylo potřeba vyvolat porod a zachránit tak miminko. Bohdánek se tak neplánovaně narodil v matčině rodném městě Bělehradě s 880 gramy a délkou 34 cm. Jeho otec zůstal v Praze a bál se, co vlastně bude dál. Porodní voda, ze které přišel, byla zbarvena do hněda, placenta byla na mnoha místech zničená, krev otrávená, ale díkybohu stále dýchal a trochu sám plakal, než mu nasadili „mechanické“ plíce. Poté následoval jeden zdravotní problém za druhým: spousta antibiotik, hypotenze, hypoglykemie, anémie, hyperbilirubinemie, neonatální křeče, mozkové cysty/krvácení, uzavírání duktus, osteopatie, plicní chřipka a jiné potíže. Bohdánek byl krmen přes sondu. Po měsíci intenzivní léčby však nastal jeden kritický okamžik. Další neočekávána sepse postihla jeho malinké tělíčko, a proto musel být léčen silnými antibiotiky, která měla zabránit případné operaci. Jeho matka dennodenně zůstávala vedle inkubátoru a modlila se, aby se Bohdánek vyhnul operaci. Antibiotika naštěstí zafungovala, ale i tak jsme nadáli pokračovali v boji. Společně jsme porazili jak infekci oka, tak i epileptické změny na mozku. Postupně jsme se naučili se pít z láhve, i když to bylo opravdu těžké, někdy se ale sonda musela vrátit do jeho drobného tělíčka. Později následovaly potíže se silným refluxem a neméně nepříjemné alergie. Bohdany svaly byly všude velmi slabé, ale podle doktora a sestřiček mohl jít Bohdánek pomalu domů. Bylo mu přibližně 2,5 měsíce, a vážil 2,5 kg a Bohdádek se konečně vydal z nemocnice do opravdového světa. Nyní, po 3 letech plných nemocí různých kontrolních vyšetřeních (neurologie, kardiologie, cvičení Vojtovy metody nebo očního vyšetření), doktoři bohužel říkají, že Bohdánek má příznaky lehké retardace a autismu. Od dvou let se jeho oční kontakt zhoršil a přestal vydávat zvuky. Jeho problémy s nestabilitou a senzorickou poruchou se také zhoršily.
Bohdánkův den je plný cvičení různého druhu, které jeho rodiče (Lukáš a Sanja) cvičí sami po konzultacích se specialisty. Jedná se o ergoterapii, orofacialní terapii ve formě stimulací nervů (na kousání, polykání a mluvení), masáže svalů celého těla, fyzioterapické cvičeni a terapii senzorické integrace. Bohdanek chodí i na ranou intervenci. Díky tomu všem Bohdánek už vydává více zvuku, kousá a polyká lépe jídlo, jeví o jídlo větší zájem, větší pozornost, méně chodí na špičkách a ukazuje věci prstíkem a je více zvědavý, aby mu někdo říkal, co ukazuje. Jeho oční kontakt se zlepšil a Bohdánek se méně bojí jít ven a je více otevřená k světu. Rád poslouchá pohádky, chodí na dětské hřiště, jednou týdne dochází i na kroužek užitkového malování (když se moc nebojí hluku a lidí).
