Bezbariérové bydlení pro Karolínku

Ahoj, jmenuji se Karolínka a ráda bych vám o sobě něco pověděla. Jestli máte chvilku, můžete si přečíst můj příběh. 

Moc ráda se směju. Smích je pro mě důležitý a kdo mě zná, moc dobře to ví 🙂

Miluji hudbu! Každý den mě provází písničky. Taky navštěvuji koncerty. Je to vždy pro mě velký zážitek. Dokážu se zaposlouchat jak do vážné hudby, u které relaxuji, tak do rytmických písniček, u kterých si můžu ručičkami zatančit a tleskat.

Nejraději jsem se svou rodinou. Když je u mě maminka, hned je všechno lepší. Ráda se k ní tulím a cítím její přítomnost. Snažím se jí něco vykládat, i když mi není rozumět. Ale mamince to nevadí! Vždy se na mě usměje a snaží se mi odpovídat, a často to naše povídání vypadá velmi komicky 🙂. 

Mám také sestřičku Lucinku, se kterou si hrajeme a mazlím se s ní. Jsme nejlepší kamarádky! Taky jsem ráda, když je u mě tatínek. Ležím u něj a kolikrát ho ani nechci pustit 🙂. 

Ráda chodím na sokol a koukám na děti, jak cvičí a běhají kolem. Ve společnosti se cítím dobře. Také jsem fanynkou místního fotbalu🙂.

Těší mě, když mávám ostatním lidem a oni mě mávání opětují. A ještě lepší je, když si se mnou dají plác 🙂.

Ráda jezdím s rodiči na výlety. Mám ráda zvířátka. Moje oblíbené zvíře je slon. Umím napodobit jak dělá slon, taky umím ukázat jak jsem veliká a ráda někomu dělám vařila myšička kašičku. Taky si ráda hraju s kostkami a mou předností je umět věci schovávát. Taky jsem hodně lechtivá. 😁

Pohybuji se plazením, protože to je pro mě způsob, jak se dostat tam, kde chci. Někdy se pokouším sedět v šikmém sedu, ale pak většinou spadnu a bouchu se do hlavičky. Pak pláču a chci maminku.

Někdy jsem trochu škodolibá. Když někdo zakopne, mám tendenci se mu smát. Ale nebojte se, já to nemyslím zle. 

Jednou se paní praštila o skleněnou výlohu v obchodě a já se jí začala smát. Maminka se bála, jestli nám paní nevyhubuje, naštěstí se ta paní zasmála společně se mnou 🙂. A taky mně přišlo hodně vtipné, jak se mnou moje teta jednou zakopla v knihovně. Ještě štěstí, že má taky smysl pro humor. Náš společný smích se pak nesl tichem knihovny.

Zajímavé je, že většinou ani nevím, že mám hlad. Nepřijde mi, že bych měla papat. Já teda nepapám klasicky pusou, protože to se dusim, maminka mě krmí pegem rovnou do žaludku. 

A v zimě? to je pro mě záhada. Moje ručičky většinou mrznou, protože si neuvědomím, že když je budu mít schované, bude mi teplo. A rukavice nejsou můj kamarád.

Nejraději jsem doma se svou rodinou. Nejspíš jsem trošku vybíravá, ale nemám ráda spinkání mimo domov a svou postýlku. Vždy se mnou musí být maminka, abych usnula. Jinak to prostě nejde.

A teď si představte tu NOVINU. Budu nosit brýle! Na očním mi zjistili, že špatně vidím. Možná to ani nevím, ale jsem zvědavá, jestli poznám rozdíl až mě nasadí brýle.🧐 Rodiče doufají, že si brýle nechám na očích a nepoletí hned přes celou místnost!😁

Tak to jsem já, a teď víte, jaké to je být mnou! Děkuji, že jste se na mě podívali a příběh si přečetli 🙂❤️.