Jmenuju se Eva Kratochvílová a pohádku Betonová sukně jsem začala psát, když jsem čekala prvního syna. To bylo před deseti lety. Na její předlohu jsem narazila v odborné literatuře o psychoanalýze. Norská předchůdkyně se nazývá „Kari, dřevěná sukně“. V čestině na ni nenarazíte, ale určitě byste v ní poznali sestřenici Popelky nebo Princezny se zlatou hvězdou na čele. Do angličtiny mi ji přeložil můj kamarád z Norska, Oivind Lillemaehlum.
Když jsem mu po pár letech řekla, že ke Kari (to je něco jako Karolína) píšu hudbu, poslal mi několik překrásných skladeb, ty se staly základní hudební linkou příběhu. Od začátku jsem chtěla vycházet z komické zvukomalebnosti norštiny a zároveň hudbou kopírovat krajinu – tu, po které se procházíme, i tu, kterou nosíme v sobě. A doufám, že se to povedlo.
Na desce spolupracují vynikající čeští muzikanti: cimbalistka Bára Jagošová, houslistka Tereza Lásková, violoncellista Břeťa Vybíral ml., zpěvačky Bára Vaculíková a Bára Poláková, zpěváci Michal Strnad, Pavol Smolárik a Dan Bárta. Příběh vypráví herec Pavel Liška. Tedy bude vyprávět. V téhle chvíli studiová nahrávka totiž teprve vzniká. A já se na vás obracím, aby mi úplně finančně nenateklo do bot.
Pracujeme s vynikajícími zvukaři: Dušanem Součkem z Indies, Petrem Houdkem z 3bees a Ondrou Ježkem z Jámoru.
Pokud se kampaň na Doniu podaří, vydáme desku a dáme se do přípravy knihy Betonová sukně. Tu si, Bohu-li libo, vezmou pod křídla Upupaepop, Eva a Jakub Horští.
