Bum! Bylo mi šest let, bráchovi deset. Byli jsme u nás na zahradě, když na kamínkách spadnul. Tehdy jsem to nechápala. Vždyť byl starší než já, tak proč neudržel rovnováhu…
To je moje první vzpomínka na bráchovu nemoc. Tehdy jsem ještě vůbec netušila, o co jde. Jenže brácha padal čím dál častěji. Klopýtal, nohy se mu pletly. Pak už jen našlapoval na špičkách…
Když jsem byla starší, dozvěděla jsem se bráchovu diagnózu. A když jsem si na internetu našla, že brácha brzo umře, zhroutil se mi svět…
Začala jsem se sebepoškozovat. Řezat.
Potřebovala jsem tu psychickou bolest přehlušit tou fyzickou…
Nyní chci tuto svou 13. komnatu otevřít. Chci ji prostřednictvím knihy otevřít, abych ji pak v sobě mohla uzavřít.
Knížka Za všechno můžu já? bude nejen pro všechny, kteří mají nemocného sourozence, ale i pro rodiče. Aby i oni pochopili, co prožíváme.
Přestože se celý život točí kolem nemocného sourozence, raněni jsme i my. Ti ‚zdraví‘…









