První dva týdny svého života Jasmínka prakticky prospala. Jen co však s maminkou přijely domů z nemocnice, nebyla k utišení; budily ji hlavně rozhozené ručičky a prudké záškuby. “Byla jsem na ni sama a Jasmínka spala maximálně tři hodiny. Protože neměla vyvinutý sací reflex, komplikované bylo i samo krmení. Ze všeho nejznepokojivější bylo ale to, že se Jasmínka vůbec nehýbala – ve třech měsících uměla pouze zvednout hlavičku,” vzpomíná maminka Dana.
Řešení měla přinést neurologická prohlídka, kterou si ale maminka musela doslova vyprosit. Na hlasité naléhaní doktorka Jasmínku poslala cvičit Vojtovu metodu až po šesti měsících! „Při prvním cvičení mi neuroložka oznámila, že ji to moc mrzí, ale že jsme přišly velmi pozdě a Jasmínka s největší pravděpodobností nebude moct nikdy chodit”, vzpomíná maminka na větu, která jí zněla v uších ještě několik let.
Jasmína nicméně ukázala, že všechny negativní předpovědi ohledně chůze nebyly úplně pravdivé. Díky pravidelnému cvičení se holčička postavila a chodí. Stále však má problémy s jemnou i hrubou motorikou. Stěžuje si také na nepříjemný tlak v zádech; kvůli zborceným kotníkům a plochým chodidlům ji navíc trápí bolesti nohou. I když to není na první pohled vidět, hodně Jasmínku omezuje i ADHD v kombinaci se sníženým intelektem. Kvůli tomu například musela docházet do speciální školy, kde se jí věnuje asistentka.
„Dceři je už 11 let a za tu dobu už má za sebou neuvěřitelnou spoustu cvičení a rehabilitací. Zpětně můžu říct, že to smysl určitě mělo. Hromadu věcí dohnala, ale stále tam jsou velké mezery, které bych kvůli ní chtěla napravit do běžné roviny, aby byla jako ostatní děti,“ dodává maminka Dana s prosbou o finanční pomoc. Díky ní by Jasmínka mohla absolvovat šest cyklů intenzivní neurorehabilitační léčby.
