Ahoj, jmenuju se Eliška, je mi 7 let a bydlím v Příboře. V září jsem nastoupila do 1. třídy. Žiju s mamkou, která je podle mě ta nejstatečnější paní na světě. Mamce je 42 let. Když bylo mamce 31 let, zjistila, že má roztroušenou sklerózu a že asi nebude mít děti. Nakonec jsem se mamince a tatínkovi před 7 lety narodila. Oba z toho měli velikou radost a já taky :). Když mi byly 3 roky, tatínkovi se udělalo špatně a doktoři zjistili, že má rakovinu, která se už nedá vyléčit. A když mi byly 4 roky, tatínek umřel a my jsme zůstaly s maminkou samy. Mamka chodila do práce, aby nás uživila. Jenže chodí pořád hůř a hůř. Občas mě kamarádi vezmou na výlet, protože mamka už nikam moc nedojde. Teď se nám ale pokazilo auto a nedá se opravit. Navíc mamka už necítí levou nohu, a tak nemůže řídit normální auto. Spolu všechno zvládáme a máme se moc rády. Jediné, co nám teď chybí, je moct spolu dělat i jiné věci jako normální mamka s dcerou, ne jenom sedět před barákem nebo doma, protože mamka nikam nedojde. Kdybyste měli nějakou korunu navíc, prosím, pošlete nám ji. Moc nám tím pomůžete. Děkuju
Hello, my name is Eliška, I am 7 years old and I live in Příbor. I started 1st grade in September. I live with my mom, who I think is the bravest lady in the world. Mom is 42 years old. When the mother was 31 years old, she found out that she had multiple sclerosis and that she probably would not have children. Finally, I was born to my mother and father 7 years ago. They were both very happy and so was I :). When I was 3 years old, my father became ill and the doctors discovered that he had cancer that could no longer be cured. And when I was 4 years old, my father died and we were left alone with my mother. Mom went to work to support us. But it keeps getting worse and worse. Sometimes my friends take me on a trip because my mom doesn't go anywhere much anymore. But now our car has broken down and cannot be repaired. In addition, mom can't feel her left leg anymore, so she can't drive a normal car. We manage everything together and we love each other very much. The only thing we are missing now is to be able to do other things together like a normal mother and daughter, not just sitting in front of the barracks or at home, because the mother can't go anywhere. If you have an extra crown, please send it to us. You will help us a lot. Thank you
