Jde o našeho kamaráda, obyčejného člověka, kterého by nikdy nenapadlo, že jednou skončí na frontě. Pochází ze Slovenska, ale už sedmnáct let žije v Česku. Má dospívající dceru a celý život se angažuje v antifašistickém hnutí.
Když vypukla válka, reagoval stejně jako mnoho jiných – obstarával potraviny a další humanitární pomoc, posílal peníze. Pořád ale cítil, že to nestačí.
Přidal se k humanitární organizaci a podnikl svoji první cestu kamionem do válečné zóny. Projížděl oblastmi, kde neustále hrozily útoky. Poprvé viděl zničené domy, vyhořelé ulice a civilisty, kteří neměli kam jít. To ho změnilo – začal na sebe brát větší riziko. Z cest do nebezpečných částí Ukrajiny se stal každodenní chléb.
„Čím déle jsem tam jezdil, čím víc toho zažil a o čím víc přátel přišel – docela dost z nich už není na tomhle světě; nejen vojáci, ale i civilisté či dobrovolníci –, tím víc se v člověku zvedá míra vzteku.“
Narůstal v něm vztek a velké odhodlání. Už mu nestačilo jen vozit a zachraňovat, chtěl aktivně zasáhnout. Všechno bezpráví a bezmoc, kterou zažíval, ho dovedly k rozhodnutí nastoupit k armádě jako voják.
Spolu s parťákem nastoupí do jednotky jako průzkumníci a budou plnit nejtěžší úkoly v předních liniích. Nyní jsou připraveni riskovat všechno, aby bránili svobodu a bezpečí – nejen Ukrajiny, ale i naši.
