Komu pomůžeme?

Jmenuji se Iva, je mi 41 let a bydlím v Ústeckém kraji. Od narození mne trápí nemoc jménem neurofibromatoza, která v těle a na těle způsobuje nárůst mnohočetných nezhoubných nádorů, které se mohou stát i zhoubnými. Jeden takový jsem měla v páteři a proto jsem celé dětství byla omezená těžkou skoliózou, léčenou korzety. V 15 letech jsem podstoupila operaci páteře, právě kvůli ložisku fibromů v bederní části, která se mi neustále hroutila. Bohužel i po skvělé operaci, která mi neskutečně pomohla, jsem byla zdravotně omezená jak v osobním životě, tak i v pracovním procesu kde jsem musela neustále svůj zdravotní stav zohledňovat.

Vystřídala jsem místo uklízečky v mateřské školce, strážného na elektrárně, místo dělnice v jedné z hal průmyslové zóny, ale nejzajímavější a nejlepší místo bylo v domově pro seniory, kde jsem mohla pomáhat stárnoucí lidem jak fyzicky tak i slovem a úsměvem.

Byla to ta nejúžasnější práce, ve které jsem bohužel přišla o své zdraví, zřejmě kvůli očkování proti žloutence. Moje paní vedoucí mi přikázala podstoupit již zmíněné očkování kvůli hromadnému očkování zaměstnanců, i když jsem v tu dobu procházela virózou a teplotou. Byla jsem ve zkušební době a zastávala jsem pracovní pozici slečny na mateřské a nechtěla jsem marodit, protože pro mne bylo toto místo tak důležité.

Bohužel až teď co sedím na invalidním vozíku již 11 let, se ukázalo, že nejspíš tohle očkování bylo spouštěčem pro progresivní typ roztroušené sklerózy, ve spojení s neurofibromatozou, na kterou nereaguje žádná léčba. Ani po sedmi letech od stanovení diagnózy roztroušené sklerózy jsem se nevzdávala a hledala jsem další způsob léčby, která by mě vrátila zpátky na nohy. Bohužel i další kolečko různých vyšetření ukázalo, že se mi v mozkovém kmeni objevilo jakési ložisko, které je znovu neoperatibilní pro své umístění a velikost.

Ale jak se říká, co tě nezabije, to tě posílí. Život na vozíku nekončí, pro mě je jen složítá ta absolutní závislost na rodičích a na drahé asistenční službě. Vždycky jsem byla aktivní a sportovní typ. Každou volnou chvilku jsem trávila se svým psem na tůrách, nebo jen v parku. Protože jsem byla vždy kamarádská, tak jsem s přáteli ráda navštěvovala i taneční zábavy nebo plesy a kulturní akce.

Na co konkrétně budou peníze z této sbírky použity?

Ráda bych Vás tímto poprosila o jakýkoliv finanční příspěvek, který by mi pomohl si koupit automobil, do kterého by se vešel elektrický vozík, abych mohla jezdit třeba o kousek dál a nebýt tak zátěží pro doprovod, který se se mnou musí tlačit na mechanickém vozíku. Automobil by mi velice usnadnil cestu k lékařům a na rehabilitaci. Ráda bych si pořídila auto s větším kufrem a se speciálně upravenou sedačkou pro spolujezdce, která se dá vytočit a vysunout, čímž velice usnadní mně i mému doprovodu manipulaci v přemístění.

V případě že by mi zbyly nějaké prostředky, určitě bych je využila na asistenci, nebo na jakoukoliv pomůcku, jako je přepravní vozík a lůžko do sprchy.

Všem dárcům moc děkuji a přeji jen to nejlepší.