Představení sbírky
Přejeme všem krásný den,
ráda bych vám představila svoji osmnáctiletou dcerku Verunku. Než se narodila, přemýšlela jsem o tom, jaké to bude, až poroste, půjde do školy, jak budeme společně prožívat její úspěchy i neúspěchy a jak zvládnu její výchovu, aby z ní vyrostl člověk, který se o sebe dokáže postarat a najde své místo v životě. Těhotenství probíhalo bez komplikací, proto jsem se těšila na narození zdravého miminka.
Po narození se však všechny moje sny a plány rozplynuly a svět se nám převrátil vzhůru nohama. Verunce bylo diagnostikováno vrozené postižení mozku (mikrocefalie a lissencefalie I. typu), v důsledku kterého se její vývoj od narození opožďoval a z kterého pramení její zdravotní problémy. Verunka má těžké mentální postižení, epilepsii, astigmatismus a skoliózu. Ve skoro devatenácti letech je plně inkontinentní a odkázána na péči druhé osoby.
S Verunkou žijeme samy ve starším domě v malé vesničce u České Třebové, jsem už osmnáct let rozvedená. Společnost nám dělá asistenční pes senior Jirka, kterému bylo nedávno dvanáct let. Vzhledem ke svému věku už má, bohužel, zdravotní problémy. Má nemocné srdíčko, byla mu diagnostikována dilatační kardiomyopatie a musí brát léky, aby se stav nezhoršoval.
Pravidelně dojíždíme do speciální školy, kterou máme 15 km daleko. Jezdíme k lékařům, na hipoterapii a do lázní, proto je pro nás spolehlivé auto nezbytností. Bez auta bychom měly problém se kamkoliv dopravit, Verunka nezvládne bez pomoci schody v autobusu a po delším cestování je unavená.
Stávající auto máme již třináct let a nevyhovuje z hlediska technického stavu i prostoru, proto jsem se rozhodla pro pořízení nového, které nás spolehlivě a bezpečně doveze, kam bude potřeba.
Srdečně děkujeme všem, kteří se nám rozhodnou pomoci. Velmi si toho vážíme.
Komu pomůžeme?
Verunka je dospělá slečna s duší batolete. Má milou povahu, je to takové usměvavé sluníčko, které lehce svým smíchem nakazí lidi kolem sebe. Žije ve svém světě, má ráda svoje jistoty. Rozumí známým věcem, které se opakují, ale světu kolem sebe moc nerozumí. Když je unavená, nebo ji něco bolí, dává to najevo vztekem nebo plácáním do hlavy, je těžké ji pak uklidnit. Někdy takové období trvá delší dobu, jsem vždy bezradná a vyčerpaná, protože nevím, jak jí pomoci.
Má ráda obrázkové knížky, omalovánky, letáky a různé zvukové a svítící hračky. Ráda poslouchá rádio a pouští si na tabletu videa, která jsme společně natočily. Moc se jí líbí ve škole, má blíž k učitelům a asistentům, děti jen pozoruje a do her se nezapojuje. Má ráda babičku a dědu, ke kterým pravidelně jezdíme. Líbí se jí na hřbetu koně, na hipoterapii jezdíme už asi šestnáct let. Ráda hladí a češe Jirku, který je tak trochu sourozenec, kterého nemá.
Verunka se snaží dorozumět ukazováním, citoslovci a jednoduchými slovy, ale často je těžké jí porozumět. Nepohodu vyjadřuje pláčem a vztekem. Se známými lidmi se snaží komunikovat, cizí lidé ji však moc nezajímají, pokud něčím neupoutají její pozornost. Nelíbí se jí neznámé zvuky, např. foukající vítr, bouřka nebo pláč dítěte. Je neobratná, má zvýšené napětí v končetinách a hypotonická záda. Chodí o širší bázi, pokud upadne, sama nevstane. Má problém s překážkami a nezvládne nástup a výstup do autobusu nebo vlaku. Nezvládne hygienu, je plně inkontinentní. Sama se neobleče a potřebuje dopomoc u jídla a pití.
Verunka je velká bojovnice, která mě i přes těžké mentální postižení překvapuje novými dovednostmi. Jsou to jen drobné střípky, které ale potěší a zahřejí na duši. Mám díky tomu pocit, že vše, co jsme prožily a vykonaly, nebylo zbytečné.
Je pro mě důležité, aby byla ve svém světě šťastná a spokojená. Tak budu i já. Nečekám už zázraky jako dřív, chci jen, abychom si udržely to krásné, co mezi sebou máme, a Verunka byla v rámci možností zdravá a její stav se nezhoršoval.
