Krásný dobrý den,
jmenuji se Kateřina, ale pro všechny jsem prostě Kačka. 17. 10. 2022, jsem v Těrlicku v nepřehledné dopravní situaci vběhla dodávce do cesty. Do té doby jsem byla veselá, úplně zdravá, copkatá holka, miláček nejen celé rodiny, ale i učitelů. Prostě takové to bystré dítě s jiskrou v oku. Jezdila jsem nejraději na koních, hopsala s hobbyhorsem (kůň na tyčce), běhala, zpívala, ve škole se učila téměř na výbornou a byla ten všudybýlek. Má rodina je mamka a její partner, brácha, sestra, děda, o kterého se staráme a nově i kočička Minnie.
Za chyby se platí a já za tuto, v devíti letech, zaplatila téměř životem. Vrtulníkem jsem se svezla do FN Ostrava, kde se pokračovalo v boji o můj život… Za pomoci záchranářů, užasných neurochirurgů, nejlepších lékařů a sestřiček dětského OPRIP A i B, jsem se doslova probojovala z těžkého kranio traumatu (těžkého poranění mozku), difúzním axonálním poškozením, dekortikační rigiditě, zakrvácení do mozku, následně tří měsíčním vigilním kómatem. Byla jsem měsíc v hyperbarické komoře v městské nemocnici Fifejdy. Přes všechny doslova fatální prognózy celoživotního vigilního kómatu, zdecimované inteligence při nejvyšším možném poškození mozku 3. stupně, přes toto všechno jsem se probrala a po třech měsících se probudila na své desáté narozeniny… Prospala Vánoce a ještě tak, aby prospala svou první desítku a další dárečky :D.
Nicméně, následky jsou nemalé. Kačenka má poškozené pohybové a řečové centrum, z čehož plyne kvadruparéza s levostranou prevalenci, trpí spaticitou , poruchou polykání a poruchou řeči… Každý nádech a výdech, každý nepatrný pohyb, který do té doby brala jako samozřejmost, se musí naučit… Za každým slovem, které řekne, fonací dvouletého dítěte, je kus téměř každodenní práce nejen rodiny, ale speciálních neurorehabilitací, lázeňské, logopedické, ergoterapeutické péče. Všem moc děkujeme. Čeká ji ještě dlouhý boj.
