Představení sbírky
Je tolik krásných míst, která chceme navštívit. Teď ale nemůžeme.
Jsme Amálka a Natálka, jednovaječná dvojčátka s dětskou mozkovou obrnou. Loni v listopadu nám bylo 5 let.
Já, Amálka, zvládám lezení po čtyřech a s pomocí zvládnu i sedět. Sestřička Natálka se jen plazí. Za poslední rok se ale naučila pěkně mluvit, tak si konečně popovídáme.
Každý den jezdíme 20 km do školky – tam, a zase zpátky. Také se několikrát v týdnu musíme dopravit na pravidelné rehabilitace a k lékařům. Během roku zvládáme intenzivní rehabilitační pobyty nebo lázně. A čas od času si prostě chceme s celou rodinou vyrazit na výlet.
Ať ale cestujeme kamkoliv, potřebujeme s sebou kočárky, speciální židličky a další manipulační pomůcky. A ty zase potřebují velké auto.
Proto naši rodiče založili tuhle sbírku. Naše menší auto už prodali a peníze za něj získané spojí s výtěžkem z této sbírky.
A my tak konečně získáme dostatečně velké auto. Kromě toho, že nám ulehčí každodenní „operativu“, tak se také podíváme na všechna ta místa, která jsme zatím viděly jen v televizi nebo na obrázku.
Pomůžete celé rodině
Pomůžete jak nám, dvojčátkům, tak i zbytku naší rodiny: rodičům Martině a Davidovi a dalším sourozenců, Adélce s Davídkem.
Bohužel ne všechno proplácí zdravotní pojišťovna, takže každý měsíc doplácíme opravdu hodně peněz za léky, rehabilitace i dopravu. Za celou rodinu Vám předem děkujeme za jakýkoliv dar.
A jak se nám nyní daří? Pojďme to vzít pěkně od začátku.
Naše narození bylo velmi rychlé. Táta maminku odvezl do nemocnice a hned jsme přišly na svět císařským řezem. Bylo nám čerstvě 29 týdnů a vážily jsme 1 000 a
1 100 gramů. No, byly jsme prostě maličké. Proto nás hned ráno odvezli pryč od maminky na specializované pracoviště. Maminku jsme viděly až za několik dní, do té doby za námi jezdil táta. První 2 měsíce jsme prožily i s maminkou v nemocnici.
Půl roku po narození jsme se vyvíjely sice pomalu, ale v rámci možností dobře. Pak začal vývoj bohužel zaostávat. V 10. měsíci nám byla diagnostikována dětská mozková obrna s postižením dolních i horních končetin.
Co nás čeká dál?
Během léta opět plánujeme intenzivní rehabilitace, tak doufáme, že se zase posuneme v pohybových schopnostech. Bude to náročné, protože se pokaždé musíme „odstěhovat“ poblíž rehabilitačního střediska. A i v tom nám pomůže velké auto.
Za Vaší pomoc předem děkujeme!
Rodiče Martina a David
