Představení sbírky
Ráda bych se představila. Jmenuji se Blanka Sajnerová. Celý život jsem pracovala ve zdravotnictví, ať už jako zubní technik, tak jako zubní sestra na stomatochirurgii a následně na maxilo – faciální chirurgii. Začala jsem také studovat vysokou školu zdravotnickou, obor: všeobecná sestra, kdy jsem školu musela ukončit ze zdravotních důvodů. Celý život jsem sportovala, ale ze všeho nejvíc jsem milovala běh. Zejména půl maratony. To se ale změnilo před 8 lety po první operaci kolene. Doufala jsem, že se brzy vrátím k běhu, ale už se tak nestalo. Spustil se mi Sudeckův syndrom (KRBS), díky němu se už nedokážu postavit na nohy. Nyní mám za sebou 5 operací, kdy se většina z nich nepovedla, a proto jsem cca už 1,5 roku na invalidním vozíku. Nyní upravujeme rodinný dům rodičů, kde bydlím, tak, aby byl bezbariérový. A letos chci udělat autoškolu a jezdit autem, abych nebyla tolik závislá na cizí pomoci.
Komu pomůžeme?
Problém nastal hned po první operaci levého kolene, kdy jsem dostala infekci do nohy a následně po dobu 10 dnů jsme jezdili každý den na punkce. Poté už nešlo odebrat krev z nohy, tak následovala po 10 dnech 2 operace kolene, kdy mi museli cele koleno vyčistit. Několik měsíců jsem doslova žila v nemocnici, kde jsem zároveň absolvovala intenzivní rehabilitace. Ani poté nenastalo žádné zlepšení, naopak noha byla hodně oteklá, měla jsem náběhy na trombózy, a nedokázala jsem chodit bez berlí. Ortoped ( a operatér) mi na každé návštěvě řekl, že to chce čas. Měsíce plynuly a já stále rehabilitovala, ale výsledky se nedostavily, naopak měla sem nesnesitelné bolesti, že mi nakonec zavedli katetr do páteře, kde jsem si aplikovala léky na bolest, následně jsem brala nějaký čas i morfium na bolest. Jak čas plynul, tak jsme zkusili oslovit pana profesora z Bulovky, který mě vyšetřil a dal termín operace. Operace proběhla , ale ani ta se nepovedla, tak jak se předpokládalo. Nohu jsem stále nenarovnala a bolesti byly velmi intenzivní. Necelý rok na to, jsem navštívila rehabilitační ústav Kladruby, kde jsem strávila přesně 3 měsíce, ale bez většího efektu. Stále jsem chodila o dvou francouzských berlích a nosila speciální ortézu. Měsíce plynuly a já se snažila zařadit do běžného života a zkusila sem pracovat jako zubní sestra. Ta práce mě nesmírně baví a vždy bavila. Ale kvůli kolenu, jsem nezvládala pracovní tempo. Noha šíleně otekla a já měla nesnesitelné bolesti. Před cca 2 lety jsem prodělala dvě operace na páteři, kdy mi v nemocnici přes páteř chtěli „vypálit“ nervy , které vedou do levé nohy, kvůli bolestem. Ke konci první operace doktoři zjistili, že mi omylem operovali druhou stranu páteře než měli, když je na to primář, který přišel až v průběhu operace upozornil, tak mi teprve udělali správnou stranu. O 12 dní později jsem byla v nemocnici zase, kde mi zkoušeli přes páteř zmírnit bolesti. Ovšem operace mi bolest nezmírnily, ale naopak jsem postupně začala ztrácet cit v pravé ( doposud zdravé) noze. Aby toho nebylo málo, tak jsem si před cca rokem a půl přetrhala vazy na pravé noze, které byly přetěžovány v důsledku nefunkční levé nohy, a nosila sem cca 3 měsíce sádru, tudíž i v té době, jsem byla upoutána na invalidní vozík. Po sundaní sádry nastaly veliké komplikace, provázené silnou trombózou, která nechtěla ustupovat. Jezdili jsme opakované do FN Plzeň. Od té doby jsem zůstala upoutána na invalidním vozíku, kdy se Sudeckův sydrom dostal i do pravé nohy a paní profesorka mě zařadila mezi" plegiky" Nyní se mi nohy nedokrvují a nemám v nich cit. Letos v Kladrubech mi také zaměřili invalidní vozík, který bude na míru dělaný, a bude nahrazovat moje nohy. Další operace jsou dle vyjádření lékaře vyloučeny a stav je setrvalý. Ráda bych se zařadila opět do běžného života, a byla sem aspoň v některých činnostech samostatná. K tomu by mi dopomohl osobní automobil, uzpůsobený mému hendikepu.
Na co konkrétně budou peníze z této sbírky použity?
Peníze budou použity na nákup nového automobilu, jehož cena se s potřebnou úpravou pohybuje kolem 890 tisíc. Zbývající část peněz bych použila k dokončení přestavby současného bydlení na bezbariérové. Jsem si vědoma toho, že jsem změnila život nejen sobě, ale také své rodině. Vše se děje z nějakého důvodu. Vím, že to bude dlouhá cesta a ať to dopadne jakkoliv, chci žít stále naplno a být i pro ostatní užitečná. Děkuji za každou pomoc.
