Jmenuji se Pavlo Světlý. Když 24. února 2022 začala totální invaze, věděl jsem, že nemohu zůstat stranou. Přihlásil jsem se jako dobrovolník do armády, protože jsem chtěl bránit svou zemi, svou rodinu a všechno, na čem mi záleží.
Sloužil jsem jako střelec v 127. praporu 112. brigády. Bojoval jsem bok po boku s muži, kteří se stali mou druhou rodinou. Ale válka je nemilosrdná. V květnu 2022 mě zranil minometný útok. Po měsících léčby jsem se na frontu vrátil, protože jsem věděl, že mě moji bratři ve zbrani potřebují.
Další mise v Serebrjanském lese však skončila druhým zraněním. Mnohočetné kontuze a zranění mě připravily o možnost dál bojovat. Vojenská lékařská komise mě prohlásila za neschopného služby.
Díky organizaci Future for Ukraine jsem dostal šanci na rehabilitaci v českých lázních Darkov. Tahle pomoc mi změnila život – postavila mě znovu na nohy. Ale i když jsem se musel vzdát uniformy, na své kamarády jsem nikdy nezapomněl.
Z původních 60 vojáků mé jednotky zůstalo jen několik. Tito muži, otcové, bratři a synové, dál každý den riskují životy. I přes všechno, co prožili, dál stojí na frontě a bojují za svobodu své země. Vím, co všechno už obětovali, a vím, že teď potřebují naši pomoc.
