Poslední rok a půl mě velmi trápí silná spasticita svalů na nohách . Kvůli tomu mi prává noha zůstala v ohnuté poloze a dnes už nedokážu vůbec chodit. Jsem odkázaná na invalidní vozík, který musím používat při každém přesunu.
Dvakrát týdně dojíždím do Brna Campusu na neurorehabilitace ,které jsou pro mě zásadní, abych si co nejdéle udržela alespoň část samostatnosti. Sama se tam ale nedokážu dopravit. Vozí mě manžel, rodiče nebo si musíme platit odvoz, což je pro naši rodinu finančně i psychicky velmi náročné.
Dříve jsem milovala aktivní život — jezdila jsem na kole, bruslích a s radostí pracovala na zahradě. Dnes už mnoho běžných věcí nezvládnu a někdy jen smutně sleduji ostatní, kteří mohou bez omezení chodit, sportovat a žít obyčejný život.
I přes všechny překážky se snažím nevzdávat. Moc ráda jezdím do přírody načerpat inspiraci, potěšit se její krásou a alespoň na chvíli přijít na jiné myšlenky. Ve volném čase vyrábím svíčky a tvořím sponečky, čelenky a klíčenky pro děti. Tvoření mi pomáhá zaměstnat ruce i mysl a přináší mi radost, když mohu potěšit ostatní.
Pomozte mi znovu získat alespoň část samostatnosti.
Naše stávající auto už bohužel není pro mou situaci dostatečně vyhovující. Potřebujeme větší vůz s bočními posuvnými dveřmi, který umožní pohodlnější a bezpečnější nastupování i manipulaci s invalidním vozíkem. Na pořízení takového auta už, ale sami nemáme dostatek finančních prostředků.
O loňských Vánocích jsme navíc pořídili pojízdnou sedačku na schody, abych se vůbec mohla dostat do patra našeho domu. Byla to pro nás nezbytná investice, která nám výrazně pomohla v každodenním fungování, ale zároveň velmi zatížila rodinný rozpočet.
Proto bych si moc přála získat automobil s úpravou řízení pro ZTP a speciálně upravenou sedačkou, která mi umožní bezpečný a jednodušší přesun z invalidního vozíku do auta. Upravený vůz by mi pomohl znovu získat alespoň část samostatnosti — mohla bych sama jezdit na rehabilitace, k lékařům i vyřizovat běžné každodenní věci bez neustálé závislosti na pomoci druhých.
