Autíčko na klíček ke štěstí

Ahoj kamarádi. Jmenuji se Vincíček a v srpnu budu mít sladkých 9 let. S maminkou a brášky jsme silná parta, jen můj autismus a LMR nás trošku limituje. Jsem někdy hodně ustrašený a tak se nám hůř cestuje. Přál bych si vybrat penízky na autíčko, aby mě maminka mohla zase vozit do školy za kamarády a i na výlety, které mám moc rád.

Už jako malinkému se mamince nezdál můj vývoj. Když jsem nastoupil do školky, hodně nám pomohly paní učitelky, které stály za maminkou a po všech vyšetřeních, které nám doporučily, paní doktorka řekla, že život s semnou bude barevnější. V tu dobu bohužel můj tatínek neunesl moji jinakost a od té doby jsme byli s maminkou a brášky sami. Paní doktorka si myslí, že jsem na hranici mezi lehkou a středně těžkou mozkovou retardací s autismem, ale já a moje parta, se každý den snažíme, abych byl co nejlépe připravený na život, který mi všichni dělají co nejhezčí. Jsem teď ve speciální škole Credo, kde jsem šťastný mezi svými kamarády a mám ty nejlepší paní učitelky na světě. Jen mi dělá starost maminka. Musela tatínkovi vrátit autíčko a i když se moc snaží, nemůže žádné pro mně pořídit. Školu mám každý den kratší dobu a i kvůli práci maminky, je pro nás náročné jezdit vláčkem, kde jsem po pár dnech ustrašený, protože mi moc lidiček nedělá dobře a nezbývá nám čas, který by maminka potřebovala pro práci.  

Za penízky ze sbírky bych s maminkou vybral autíčko, ve kterém bych jezdil do školy a za paní doktorkou, vozil bych na výlety brášky a našeho pejska. Pokud by se vybralo více, koupil bych i zimní papučky autíčku, ať nám to neklouže a svezl bych  i prababičku, která se v zimě bojí. Kdyby se vybralo penízků míň, vybral bych s maminkou autíčko menší a levnější. Maminka si přeje hlavně bezpečí.