14. 4. 2026 23:56
Vzácní podporovatelé,
před Velikonoci se nám ve spolupráci s Centrem pro informovanou společnost (CIS) podařil další výjezd na Ukrajinu.
Díky Vaší štědrosti mohla být zásilka opět o něco objemnější a naše cesta efektivnější.
Připravili jsme čtyři auta, sadu pneumatik, powerbanky, vojenská lehátka a různé pochutiny. Od Zahradní architektury Kurz jsme dostali dvě bateriové stanice Ecoflow a plné nádrže nafty, od skautů zákopové svíčky a maskovací síť a od pivovaru Matuška osvěžení v plechovkách.
Z Prahy jsme vyrazili čtyři auta a čtyři řidiči v pondělních pozdních odpoledních hodinách. První nocleh jsme měli u našeho kamaráda Zdeňka na Frýdecko-Místecku. V úterý ráno jsme v Ostravě ještě naložili materiál spolku Od srdce k rukám a vydali se k polsko-ukrajinské hranici. Během čekání na hraničním přechodu se k nám dostaly zprávy o útoku na historické centrum Lvova pár desítek metrů od místa, kam chodíme na vyhlášený boršč. Krátce po půlnoci jsme dorazili na naši lvovskou základnu.
Stříbrnému pickupu se cestou zhoršila závada převodovky, zpočátku šel hůře řadit II. převodový stupeň a nakonec nešel zařadit vůbec. Ve středu ráno jsme zajeli do spřáteleného servisu kousek za Lvovem, kde převodovku v rekordním čase vyměnili.
Během čekání jsme ve Lvově předali Škodu Octavia 4×4 zástupci 57. samostatné motorizované brigády, který se se Škodovkou vydal směr Charkov. Této jednotce jsme v prosinci předali Nissan Double cab, tehdy nás dost potrápil, v Krakově jsme mu museli nechat vyměnit motor, ale zato si ho dnes vojáci velmi pochvalují. Michael z CIS předal powerbanky, energetické nápoje a další pochutiny nadaci Lviv Opir, která je dál distribuuje vojákům na frontě. CIS s Lviv Opir spolu dlouhodobě spolupracují. Také jsme se setkali se zástupci organizace Od srdce k rukám a dostali od nich velmi žádané maskovací sítě.
Odeslali jsme poštou do Žytomyru několik balíků humanitární pomoci od naší berounské kamarádky. Připojil se k nám nový řidič, Roman, vysloužilý voják 208. chersonské protiletadlové raketové brigády a rozloučili jsme se s Liborem a Sebastianem, řidiči, kteří se vypravili vlakem na zpáteční cestu do Prahy. Tradičně se k nám připojila Marička, naše lvovská hostitelka, koordinátorka, tlumočnice a nově i řidička. Večer jsme již pokračovali ve třech autech a čtyřech řidičích směr Vinnice, kam jsme dorazili na nocleh ve tři ráno.
Následující den jsme předali zásilku od spolku Od srdce k rukám a vydali se na cestu. Do Mykolajeva k 208. chersonské protiletadlové raketové brigádě jsme přijeli až v nočních hodinách, předali jsme Ford Transit, na který se těšili již od léta, kdy o něj požádali CIS. Následovalo srdečné a bohaté pohoštění a oficiální poděkování. Ford byl okamžitě zapojen do pracovních povinností. V pátek ráno nás ještě vojáci vzali na prohlídku města, kde jsme viděli smutné memento zničené budovy oblastní správy.
Přesun zpět na vojenskou základnu, prohlídka základny a čerstvě sestřeleného Šahídu/Geranu. Také jsme dostali několik suvenýrů, včetně siluety Ukrajiny vyříznuté z krytu sila raketového systému S300, na které se můžete těšit na některé z našich nejbližších aukcí.
Romana a Michaela jsme odpoledne odvezli do Oděsy. Tam jsme zažili další kontrastní situace, kdy na pobřežní promenádě funguje oblíbené delfinárium, hrají hudebníci, v západu slunce se procházejí romantici a zdáli nad mořem zní občasné zadunění a střelba protivzdušné obrany. Že se bezpečnostní situace zhoršila, jsme si uvědomili, když byli naši členové výpravy při nástupu do nočního vlaku do Lvova instruováni o možných útocích na vlaky a s tím spojené preventivní evakuaci v době leteckých poplachů.
Nocleh v Oděse s nepříjemným zážitkem dvouhodinového útoku Šahídů/Geranů… okusili jsme naprostou bezmoc. Inzeráty na prodej oděských bytů vyzdvihují jejich případnou orientaci na nešahídovou (vnitrozemskou) stranu. Tu noc byla zasažena oděská porodnice.
Ráno se loučíme s naší hostitelkou Olenou a vracíme se do Mykolajeva, kde vyzvedáváme včera odložený stříbrný pickup. Bez oběda a kávy by nám to neprošlo a tak se necháváme opět hostit přímo na vojenské základně.
Dál pokračujeme ve dvou pickupech na Kryvyi Rih, kde jsme předali zástupcům 201. samostatného praporu územní obrany bateriovou stanici Ecoflow, sadu pneumatik na jejich dodávku a něco na přilepšenou. Tomuto praporu jsme vloni předali dvě Mitsubishi L200 a další L200 pro ně již připravujeme. Přenocovali jsme v Dnipru u přátel Maričky. Původně jsme měli namířeno do Kramatorsku, ale vojáci z 93. samostatné mechanizované brigády jednotky Black Raven se obávali o naši bezpečnost. Jejich naléhavost vypovídala o zhoršené situaci. Během minulého roku jsme tuto jednotku navštívili třikrát a doručili jim čtyři Mitsubishi L200. S lítostí, že je neuvidíme, jsme zásilku bateriové stanice a maskovacích sítí poslali do Kramatorsku poštou.
Po náhodném setkání na dniperské promenádě s naší lvovskou kamarádkou Olesou, došlo k rozšíření týmu a pokračovali jsme na východ. V neděli odpoledne jsme dorazili k jednotce 3. mechanizovaného praporu samostatné prezidentské brigády. Zde jsme předali stříbrný pickup a u jednotky přenocovali.
To, že nás vojenské jednotky nechávají přespat přímo na jejich provizorních základnách, je známkou jejich obrovské důvěry k nám a přináší to nejeden emotivní moment. Dostali jsme několik sestřelených rusáckých dronů a proběhla výměna nášivek. Srdečné setkání v neklidné krajině, kde obzor čas od času rozsvěcí záblesky výbuchů a akustickou kulisou je vzdálené dunění… Extrémně nízký průlet dvou Migů 29 téměř nad našimi hlavami byl dokreslením atmosféry místa. Po ranní kávě a loučení jsme vyrazili do Charkova s posledním pickupem.
V pondělí odpoledne se v naší oblíbené charkovské kavárně setkáváme s vojáky, které známe z loňského jara z Pokrovske, kde jsme tehdy vyprostili jejich zapadlé auto. Do Pokrovske se dnes již bohužel také není možné dostat. Velmi příjemné chvíle doplnilo náhodné setkání s naším charkovským hostitelem jedné z předešlých cest. Při soumraku jsme s vojáky odjeli směr Kupjansk k jejich jednotce 33. samostatné mechanizované brigády. Většina cesty vedla pod ochrannými sítěmi proti dronům. Na jejich improvizované základně, opět s dunivou akustickou kulisou, jsme předali poslední pickup, maskovací sítě, tažnou tyč a něco na přilepšenou. Na oplátku jsme dostali další sestřelené rusácké drony a dřevěnou plaketu s poděkováním.
Na přání praporu byl vybrán novější model L200 s automatickou převodovkou. Novější pro jeho vyšší výkon, který umožní manévrování před drony a automatickou převodovku chtěli z vlastní zkušenosti, kdy řidič může být raněn a nemůže používat obě ruce… U této jednotky jsme se setkali s velmi tvrdou realitou války, kdy jsme byli svědky radiového spojení s umírajícími vojáky, snažícími se evakuovat ze zasažené pozice. Později jsme dostali zprávu, že se jednoho živého a dva mrtvé vojáky podařilo evakuovat…
V úterý dopoledne nás vojáci odvezli na nádraží do Charkova. Přestože jsme jeli pod sítěmi, tak jsme minuli několik vraků včetně před pár dny shořelého vojenského pickupu. Voják, který nás vezl nám řekl, že nikdo z tohoto pickupu nepřežil.
Večer v Kyjevě jsme se setkali s naším kamarádem novinářem Adamem, vyměnili si čerstvé zkušenosti a již po několikáté u něj přenocovali. Ve středu dopoledne odjezd vlakem směr Lvov, Přemyšl…
…je Zelený čtvrtek ráno a já jsem po deseti dnech zpátky v Praze, v hlavě mi zní hlasité ticho…
Jenom díky vám, můžeme takto podporovat vojenské jednotky ukrajinských obránců, pro které je naše společné úsilí skutečnou pomocí a naše přítomnost mentální vzpruhou.
Prosím o vaši neustávající podporu.
Děkuji.
Za ESPERO, z.s.
Martin Pertl
