Aneta - sbírka na vzdělání a životní potřeby

Dobrý den, jmenuji se Anetka Bartošová a je mi 20 let. Na základě doporučení mého strejdy se prostřednictvím společnosti Donio obracím na veřejnost s prosbou o finanční podporu.

Psychiatričtí odborníci mi postupně diagnostikovali hraniční poruchu osobnosti (HPO), posttraumatickou stresovou poruchu (PTSD), OCD symptomy, smíšenou poruchu osobnosti a středně těžké až těžké deprese. Tyto diagnózy a také finanční situace jsou hlavními důvody, proč se mi nepodařilo dokončit středoškolské vzdělání a proč zatím nejsem schopná být soběstačná a pracovat na plný úvazek. Za můj duševní stav mohou především okolnosti prožité v dětství. Mnohé ze svého dětství až po dnes nesmím otevřeně sdělovat. Byla jsem vystavena nevhodnému chování ze strany těch, kteří mě měli chránit.   

V současné době žiji u maminky v domě s pečovatelskou službou v malém bytě v Žatci. Pokusila jsem se o osamostatnění a nějakou dobu žila v Praze v podnájmu, ale z finančních důvodů jsem se musela vrátit zpět domů.

Kvůli závažným psychickým onemocněním nejsem schopná pracovat tolik, kolik bych potřebovala k pokrytí všech svých životních potřeb. Jsem proto odkázaná na finanční podporu své maminky a občas i svého strejdy, který je vážně tělesně postižený a upoutaný na invalidní vozík. Maminka je na tom podobně – rovněž upoutaná na vozík – a proto žije v domě s pečovatelskou službou, kde má zajištěnou každodenní asistenci.

Peníze, které mi dlouhodobě poskytuje maminka, mi částečně pokrývaly životní potřeby v době, kdy jsem kvůli lékařům musela být v Praze. Ani nyní, když jsem zpět doma v Žatci, mi však finance nestačí na zajištění základních potřeb, včetně možnosti dokončit střední odborné učiliště. Maminka se kvůli mně dokonce několikrát zadlužila.

Začala jsem si uvědomovat, že jsem pro maminku příliš velkým břemenem. Chtěla bych jí ulevit a pokusit se znovu osamostatnit – začít bydlet sama v pronájmu. Úřad práce mi však odmítl přispět v hmotné nouzi, s odůvodněním, že mě podporuje rodina.

V současnosti zvládám jen občasnou brigádu. Zdravotní stav mi stále neumožňuje plný pracovní úvazek. Proto jsem se rozhodla požádat veřejnost o pomoc. Vaše podpora pro mě znamená možnost zvednout se ze dna a začít žít samostatně, s nadějí na lepší budoucnost. Věřím, že i díky vašim darům se mi podaří najít rovnováhu a překlenout toto těžké životní období.

Věřím, že dárci na platformě Donio se mohou stát součástí mého příběhu – příběhu, který může i díky vám dopadnout dobře.

Ocitla jsem se v situaci, která je pro mě zoufalá, ale vložila jsem naději i do této sbírky. Poprvé v životě prosím veřejnost o pomoc, ve víře, že lidé jsou ochotni si navzájem pomáhat.

Můj zdravotní stav je natolik vážný, že budu žádat o přiznání invalidního důchodu. Tento proces však může trvat i několik měsíců.

Peníze ze sbírky bych využila především na výdaje spojené s pronájmem bytu – ať už v Praze, nebo v rodném Žatci. Dále bych je použila na nákup ošacení, potravin a léků, na dopravu (včetně benzínu), zálohy na nájem, elektřinu a další běžné výdaje související s bydlením.

Velmi důležitou částí je také dokončení přerušeného středoškolského vzdělání. Od září nastupuji na Střední odborné učiliště a Střední odbornou školu SČMSD v Žatci. Vybrané finance bych využila také na školní potřeby – učebnice, sešity a další pomůcky potřebné k výuce.

Pokud se nevybere celá cílová částka a vybere se například jen 50 %, i tak peníze využiji převážně na dokončení školy a pokrytí základních životních potřeb, včetně nákladů na bydlení.

Pokud by se vybralo více než cílových 450 000 Kč, všechny prostředky nad tuto částku bych s velkou radostí věnovala na platformě Donio někomu, kdo prochází podobně těžkým obdobím jako já.

Všem dárcům ze srdce děkuji za jakýkoli dar. Moc si vážím každého, kdo se rozhodne mi pomoci.

P. S.: Tento text mi pomohl sepsat můj drahý strejda, protože v mém stavu momentálně nejsem schopná dát dohromady takto obsáhlé sdělení. Děkuji Vám za pochopení.