Představení sbírky
Jmenuji se Pavla Filipová a jsem maminka dvou dětí, dcery Elišky a syna Adámka, který je od narození těžce postižený.
Jsem gynekologickou fyzioterapeutkou, ale poslední dva roky pro mě byly tak náročné, že jsem přestala své povolání zvládat a od května loňského roku žiji z finančních rezerv, které se postupně vyčerpaly a mě nezbývá, než si říct o pomoc.
Komu pomůžeme?
Procházela jsem komplikovaným rozvodem, během nějž mi v náručí zemřela maminka. Přesto jsem se kvůli dětem snažila postavit život znovu na nohy, jenže mé tělo řeklo dost (!) a objevily se zdravotní potíže. Už více než rok mě trápí opakující se vysoké horečky, silné bolesti kloubů a velká únava, která mě často vyřadí z běžného fungování. Jsou dny, kdy je pro mě těžké zvládnout i úplně obyčejné věci, natož svou práci.
Můj osmiletý syn Adámek se narodil s poškozením mozku a nyní je na fyzické i mentální úrovni kojence. Nechodí, neleze, nemluví. Je potřeba ho krmit mixovanou stravou a mít ho neustále pod dohledem, protože má těžkou poruchu zraku. Před dvěma lety se navíc přidala epilepsie. Adámek potřebuje intenzivní každodenní péči, stimulaci zraku, podporu mentálního i fyzického vývoje, kterou i jako fyzioterapeutka zajišťuji sama, protože terapie jsou finančně nákladné. V květnu 2026 ho navíc čeká operační zákrok na obou nožičkách a následných 6 týdnů v sádře, což bude vyžadovat ještě více péče.
Starší dcera Eliška se mnou citlivě prožívala všechny změny a napětí posledních let. Myslím, že i to přispělo k jejím zdravotním potížím se štítnou žlázou, která si vyžádala hospitalizaci. Do budoucna bude potřebovat další lékařskou péči a psychickou podporu, protože jako sourozenec postiženého dítěte to nemá jednoduché.
Péče o syna vyžaduje hodně energie a času, a i když se snažím být mámou pro obě děti naplno, někdy cítím, že mé síly prostě nestačí.
Až do května 2025 jsem pomáhala ženám pečovat o jejich tělo a zdraví, dokud to mé vlastní tělo a zdraví dovolily. Povolání fyzioterapeutky mám velmi ráda. V loňském roce se však můj zdravotní stav po velkém psychickém tlaku výrazně zhoršil – opakované horečky mě vyčerpaly a já žila několik měsíců se strachem, co bude s dětmi, protože lékaři měli podezření na leukémii. Ta se naštěstí vyloučila, nicméně se stále nepřišlo na to, co se s mým tělem děje a tudíž nemám předepsanou vhodnou léčbu a jsem ve svém stavu paralyzovaná.
Kvůli své nemoci nejsem schopna pracovat a naše finanční rezervy se postupně vyčerpaly. Téměř všechny vydělané peníze z posledních let šly pouze na nájem a jídlo, péči o děti a na právní výdaje spojené s rozvodem.
Nyní jsem v situaci, kdy prosím o pomoc, abych se konečně mohla opět postavit na své vlastní nohy.
