Můj Venda měl problémy s páteří již od dětství, ale dříve to jeho ošetřující lékař neřešil. Když nastoupil v roce 1992 do vojenské služby, ani ji celou nedokončil, protože se opět ozvaly problémy se zády a byl nucen vojenskou službu předčasně ukončit. Poté navštěvoval rehabilitace a neurologii, ortopedii, ale žil běžným životem. Zlom nastal v červenci roku 2007, kdy šel ráno do zaměstnání, udělal špatný pohyb a už se nenarovnal.

V září téhož roku podstoupil akutní operaci páteře.  Asi půl roku od operace cítil zlepšení, ale po té nastaly komplikace a zdravotní stav se opět zhoršil. Začal chodit o dvou francouzských holích, aby nadlehčoval páteř a zároveň eliminoval pády, které se mu stávaly, protože mu přestala fungovat pravá noha. Dále navštěvoval neurologa, ortopeda, rehabilitace, neurochirurga.

O francouzských holích takto chodil 12 let, kdy si díky jejich používání zničil ruce (operace zamrzlého ramene, ucpání karpálních tunelů, třes v rukou, bolestivost loktů, necitlivost prstů u rukou i nohou). Během té doby si zakoupil z vlastních prostředků mechanický invalidní vozík, protože na vozík od pojišťovny neměl nárok a využíval ho na rodinné výlety, kdy jsem ho tlačila na vozíčku, protože by to sám už o holích neušel.

V roce 2017 byl Vendovi přiznán invalidní důchod třetího stupně. Od února 2018 se Vendovi rapidně zhoršila chůze, kdy už přestával zvládat chůzi o francouzských holích. Bylo to velmi těžké období pro celou rodinu a domníváme se, že situace, které se staly na jaře tohoto roku vygradovaly zhoršením zdravotního stavu.

Já sem jakožto těhotná onemocněla žilní trombozou dolní končetiny, Vendův otec měl zdravotní potíže, kdy byl hospitalizovaný v nemocnici, později LDN, a rok na to zemřel. Spojené s tím bylo přestěhování Vendovi maminky k nám a posléze zajištění domova s pečovatelskou službou.

V červnu toho roku 2018 si Venda zakoupil z vlastních prostředků, které jsme si byli nuceni půjčit, elektrický invalidní vozík, protože pro mě bylo velmi náročné Vendu na mechanickém vozíku tlačit do kopečka nebo na nerovném terénu. Od té doby přestal chodit a lékaři zkoumali, co je příčinou. Byl také hospitalizovaný v Hamzově odborné léčebně na 6 týdenním pobytu, který byl ovšem bezúspěšný.

Po ročním martyriu  různých vyšetřeních se manžel dostal do Prahy na neurologickou kliniku extrapyramidových onemocnění, které je jediným pracovištěm v republice, kde se zabývají tímto onemocněním, a kde mu paní doktorka diagnostikovala Funkční poruchu hybnosti. Od té doby k ní jezdí každý měsíc na speciální rehabilitace, které jinde v republice nedělají. Bylo nám laicky řečeno, že mozek nevydává pokyn k tomu, aby noha udělala krok, nebo je pokyn vydán, ale nedojde do končetiny. Nemožnost chůze tedy neměla spojitost s páteří.

Celé ty roky co se stal invalidním bere léky s opiáty, protože má silné bolesti páteře a nohou, díky kterým nemohl v noci ani spát, a dnes je na lécích nich již závislý. O Vendu se doma starám já, musím mu dopomoci s oblékáním, hygienou, nákupy, vozím ho k lékaři, po úřadech, pomáhám mu s domácí rehabilitací. Starám se též o naši dceru Matildičku, které jsou tři roky a syna Adámka 18 let. Adámek ač ještě studuje, tak s taťkou také pomáhá, když je potřeba, je to hodný a empatický kluk.