Schodišťová sedačka pro Vendu

Můj Venda měl problémy s páteří již od dětství, ale dříve to jeho ošetřující lékař neřešil. Když nastoupil v roce 1992 do vojenské služby, ani ji celou nedokončil, protože se opět ozvaly problémy se zády a byl nucen vojenskou službu předčasně ukončit. Poté navštěvoval rehabilitace a neurologii, ortopedii, ale žil běžným životem. Zlom nastal v červenci roku 2007, kdy šel ráno do zaměstnání, udělal špatný pohyb a už se nenarovnal.

V září téhož roku podstoupil akutní operaci páteře.  Asi půl roku od operace cítil zlepšení, ale po té nastaly komplikace a zdravotní stav se opět zhoršil. Začal chodit o dvou francouzských holích, aby nadlehčoval páteř a zároveň eliminoval pády, které se mu stávaly, protože mu přestala fungovat pravá noha. Dále navštěvoval neurologa, ortopeda, rehabilitace, neurochirurga.

O francouzských holích takto chodil 12 let, kdy si díky jejich používání zničil ruce (operace zamrzlého ramene, ucpání karpálních tunelů, třes v rukou, bolestivost loktů, necitlivost prstů u rukou i nohou). Během té doby si zakoupil z vlastních prostředků mechanický invalidní vozík, protože na vozík od pojišťovny neměl nárok a využíval ho na rodinné výlety, kdy jsem ho tlačila na vozíčku, protože by to sám už o holích neušel.

V roce 2017 byl Vendovi přiznán invalidní důchod třetího stupně. Od února 2018 se Vendovi rapidně zhoršila chůze, kdy už přestával zvládat chůzi o francouzských holích. Bylo to velmi těžké období pro celou rodinu a domníváme se, že situace, které se staly na jaře tohoto roku vygradovaly zhoršením zdravotního stavu.

Já sem jakožto těhotná onemocněla žilní trombozou dolní končetiny, Vendův otec měl zdravotní potíže, kdy byl hospitalizovaný v nemocnici, později LDN, a rok na to zemřel. Spojené s tím bylo přestěhování Vendovi maminky k nám a posléze zajištění domova s pečovatelskou službou.

V červnu toho roku 2018 si Venda zakoupil z vlastních prostředků, které jsme si byli nuceni půjčit, elektrický invalidní vozík, protože pro mě bylo velmi náročné Vendu na mechanickém vozíku tlačit do kopečka nebo na nerovném terénu. Od té doby přestal chodit a lékaři zkoumali, co je příčinou. Byl také hospitalizovaný v Hamzově odborné léčebně na 6 týdenním pobytu, který byl ovšem bezúspěšný.

Po ročním martyriu  různých vyšetřeních se manžel dostal do Prahy na neurologickou kliniku extrapyramidových onemocnění, které je jediným pracovištěm v republice, kde se zabývají tímto onemocněním, a kde mu paní doktorka diagnostikovala Funkční poruchu hybnosti. Od té doby k ní jezdí každý měsíc na speciální rehabilitace, které jinde v republice nedělají. Bylo nám laicky řečeno, že mozek nevydává pokyn k tomu, aby noha udělala krok, nebo je pokyn vydán, ale nedojde do končetiny. Nemožnost chůze tedy neměla spojitost s páteří.

Celé ty roky co se stal invalidním bere léky s opiáty, protože má silné bolesti páteře a nohou, díky kterým nemohl v noci ani spát, a dnes je na lécích nich již závislý. O Vendu se doma starám já, musím mu dopomoci s oblékáním, hygienou, nákupy, vozím ho k lékaři, po úřadech, pomáhám mu s domácí rehabilitací. Starám se též o naši dceru Matildičku, které jsou tři roky a syna Adámka 18 let. Adámek ač ještě studuje, tak s taťkou také pomáhá, když je potřeba, je to hodný a empatický kluk.

Venda je velmi hodný, dobrosrdečný muž. Vždy se snažil každému pomáhat, je kamarádský a býval velmi pracovitý. dokud mohl. Jeho mottem vždy bylo: „Nejlepší kamarád je rodina." a toho se drží.

O přátele tak nějak přišel, když se začal stávat méně aktivním, až vlastně dnes již žádného nemá. Měl vždycky velmi kladný vztah k dětem. Už jako mladík jezdíval do dětského domova hrát si s dětmi jako dobrovolník. Když byl ještě relativně bez větších problémů, tak jsme se oba dva starali o přijaté děti v pěstounské péči.

Máme celkem tři vlastní děti, syna Matěje, ve věku 28 let, který je již ženatý, dále syna Adámka Ludwiga, kterému je 18 let a malou dceru Matildičku, jako naše poslední vymodlené dítě. Venda se vždy snažil dětem předat vše, co uměl, znal a děti jsou jeho i mým smyslem života. Když je Vendovi nejhůř, tak ví, pro koho má žít. Je to velký bojovník.

Finanční prostředky ze sbírky by Venda využil na pořízení schodišťové sedačky. Máme dům, byt v prvním poschodí, kam se budeme stěhovat na konci ledna 2022. Ani ve snu by nás nenapadlo, že by Vendovi MPSV nepřiznalo příspěvek na tuto kompenzační pomůcku, jako vozíčkáři.

Pokud se nám nepodaří finanční obnos zajistit, tak bude muset Venda být uvězněn v bytě. Byli bychom nesmírně šťastni, pokud by se našli hodní lidé, kteří by Vendovi pomohli. Pokud by se nevybrala celá cílová částka, vybrané finanční prostředky by se použily na rekonstrukci koupelny, uzpůsobená pro Vendovi potřeby.

Oba dva máme invalidní důchody a tudíž nám nezbývá žádná finanční rezerva. Je mi do pláče, když píši tento příběh, a modlím se, aby andělé stáli při mém manželovi. Předem velice děkuji všem dárcům za případnou pomoc.