Těhotenství Vojtíškovy maminky probíhalo v pořádku, dokud nepřišla na poslední ultrazvuk. Na něm se ukázalo, že nenarozenému chlapci prasklo střevo a má v bříšku tekutinu. Na svět si tak musel pospíšit už ve 38. týdnu. Po provedení císařského řezu mu byla okamžitě poskytnuta masáž srdce, kardiopulmonální resuscitace, jejímž cílem bylo oddálení klinické smrti a zamezení nevratného poškození životně důležitých orgánů.
Nepřímá srdeční masáž a umělá plicní ventilace dočasně suplovaly základní životní funkce, jako je srdeční činnost nebo dýchání. V dalších dnech ale musel Vojtíšek podstoupit těžké operace.
„Strach, který jsem v té době prožívala, se snad nedá ani popsat. Měsíc můj malý hrdina strávil v inkubátoru, až poté jsem si ho mohla odvézt domů,” popisuje maminka první dny se synem.
Ve třech měsících ho však přepadl první epileptický záchvat. Ty které následovaly však byly mnohem horší. Každé takové setkání s epileptickým záchvatem ho vývojově vrací o několik měsíců zpátky. Dnes je stabilizován speciálními léky.
Vojtíškovi však později byla diagnostikována také dětská mozková obrna, která mu způsobila postižení pravé poloviny těla. Ve svých třech letech chodí, ale kulhá – chůze je tak pro něj náročná. „Lékaři mne rovněž varovali, že časem bude muset čelit skolióze páteře. Dnes máme vložky do bot s klínkem a ortézu,” vysvětluje maminka.