Dobrý den,
jmenuji se Kateřina Havelková a jsem poručnicí dvou skvělých dítek Standy a Elišky. Tyto děti se narodily s hendikepem a jejich rodiny si na péči o ně netroufly.
Dovolte, abych krátce uvedla náš příběh. Jsem matkou tří dětí, které jsou již dospělé. Mou profesí je práce zdravotní sestry, devět let jsem pracovala v Hospici sv. Lukáše v Ostravě. Péče o umírající byla a je mou srdeční záležitostí. Při doprovázení člověka na druhý břeh zažijete spoustu silných okamžiků, které vás formují.
Přes to, že jsem svou práci milovala, ucítila jsem volání srdce k pěstounství. Rozhodla jsem se přijmout dítě, které má jen malou šanci dostat se do rodiny. A tak se po letech příprav a prověřování naše rodina rozšířila o Standu. Tehdy devítiletý chlapec s genetickou vadou, psychomotorickou retardací, těžkou mentální retardací, astmatem, poruchou růstu, vývojovými vadami srdce a ledviny, šilhavostí a dalšími problémy. Přes všechny hendikepy mě Standa nadchl svou srdečností a vyzařováním příjemné energie.
Standa má 17 let, mentální úrovní se blíží tříletému dítěti. Nemluví, umí pouze pár slov, pár znaků. Potřebuje dopomoc při všem, od ranního oblékání, hygieny, očistě na WC, přípravě jídla, doprovodu kamkoliv. Standa je veselý kluk, většinou spokojený a usměvavý.
Po třech letech jsem se dozvěděla, že v péči přechodné pěstounky je půlroční dívenka s Downovým syndromem a hledá se pro ni trvalý domov. A srdce mě k ní opět dovedlo. Přijali jsme roční miminko, krásně opečované pěstounkou. Nicméně vývojově velmi pozadu, pouze ležící. Dnes je Eliška hyperaktivní holčička, pětiletá. Veselá a neposedná.
Eliška má střední mentální retardaci, vývojově odpovídá rok a půl starému batoleti. Je živá, neposedná, umí být moc milá, ale i tvrdohlavá. Když se jí něco nelíbí, vyplazuje na nás jazyk a vrčí jako vlčice.
Děti se vzájemně mají rády. Milují hudbu, zvířata, Krtka, rádi jezdí na výlety a koupou se. Dělají spolu lumpárny, berou si hračky, honí se po bytě a křičí. Nu, máme doma veselo.