Naše nejmilejší babička.
Nejvíce se za svůj život rozdala pro své dvě dcery Jitku a Luďku. Později snad ještě o malinko víc (pokud to ještě jde) pro nás – její dvě vnučky Ditu a Melanii.
Ještě do minulého týdne bydlela babička s dcerou Jitkou v domě na konci Lužic. Její druhá dcera bydlela pouze o pár metrů dál ve vedlejším domě.
Ve čtvrtek večer si Jitka všimla, že jí silný vítr láme muškáty v truhlících, šla to říct babičce do jejího pokoje v přízemí. Mezitím však stihl vítr prolomit okno, ze kterého vyletěly střepy na babičku a prořezaly jí křečové žíly na třech místech. Když Jitka přišla dolů, babička tam nebyla. Našla ji v koupelně v kaluži krve. Šok, strach, nejistota, panika.
Po pár minutách se k nim dostal soused od naproti. Společně čekali na přivolanou sanitku, ta se k místu nedostala a proto se hasiči rozhodli odvézt babičku sami.
Vedle se Luďka chystala do sprchy. Když šla z prvního patra po schodech do přízemí, něco prorazilo okno v obývacím pokoji. Oknem se podívala, co se děje a uviděla, jak vítr nadzvedává auto. Mezitím uslyšela strašnou ránu. To už bralo tornádo celou střechu a kus prvního patra s sebou do vzduchu. Utekla do koupelny. Než se tam však stihla zavřít, kusy střepů se jí dostaly do zad. Než však našla boty, šlápla na kus skla z okna a pořezala si nohu. Šla pak pěšky do centra Lužic…
