Kdo sbírku organizuje?
Dobrý den,
jmenuji se Klára Veitová, je mi 20 let. V 18 -ti letech se můj život obrátil vzhůru nohama. Od té doby bojuji, bojuji za svůj život, za život, jako před osudným dnem. Dnem, kdy jsem se naučila žít život z pohledu člověka s tělesným postižením.
Komu pomůžeme?
V září 2019 jsem nastoupila se svým dvojčátkem do maturitního ročníku na gymnáziu. Jako jednovaječná dvojčata, která trávila všechen volný čas společně, se naše cesty ještě neměly rozdělit a my měly úspěšně zakončit závěrečný ročník maturitou. Osud tomu ale chtěl jinak. Ze začátku však nic nenasvědčovalo tomu, že na jaře maturovat nebudu.
Ačkoli se mé denní návyky nezměnily, školu jsem zvládala, připravovala se na přijímačky na lékařskou fakultu, na konci října přišly první problémy. Týdenní neutichající úporné bolesti dolních končetin, kdy večer jsem šla spát s bolestí a ráno vstávala s ještě větší. Nezabíraly prášky, masáže, nic. Bolesti ustaly a dva týdny jsem mohla fungovat, dokud se nedostavily totožné problémy, jen s tím rozdílem, že mne sužovaly extrémní bolesti hlavy. Týden minul, potíže utichly až do úterý, 10. prosince. Ráno jsem vstávala s úsměvem, ve škole nás první hodinu čekal tělocvik. Při rozcvičce jsem ucítila náhlou nevolnost a silnou bolest v břiše, jako by mne do něj někdo kopl. Se skupinou jsem odešla do posilovny, kde jsem usnula na stroji. Po chvíli mne vzbudila nevolnost a silná závrať, kdy se se mnou vše točilo. Odešla jsem na toaletu, sedla si na lavičku, ať zmírním závratě a vyčkávala konce hodiny. Pak už šlo vše rychle. První kolaps, extrémní únava, odvoz domů, následně k dětské lékařce, kde jsem odpadla znovu. Sanitou jsem byla převezena na dětské oddělení, kde nastal koloběh vyšetření. CT, MRI, lumbální punkce, RTG, a vše v pořádku. I přesto, že mne doprovázely a stále doprovází neurologické problémy. V té době byla má chůze normální, pouze jsem měla neustálé závratě, kdy jsem padala na stranu, nohy mi brněly a dřevnatěly, avšak s oporou jsem se dokázala pohybovat. Za pár dní jsem skončila doma, kde přišlo zhoršení. Na konci roku jsem začala tahat pravou nohu za sebou, po pár dnech se mi noha s každým krokem začala podlamovat. Momentálně se mi podlamuje tak moc, že nejsem schopná se sama bez pomoci pohybovat a to pouze na velmi krátké vzdálenosti.
V únoru jsem se dostala na neurologii, kde můj problém pojmenovali jako funkční neurologická porucha hybnosti. Mé tělo je zdravé, ale mozek mi nefunguje tak, jak má, neposílá správné signály do těla. Ani po dvou letech neznám příčinu/spouštěč mé FND.
Díky mé praktické lékařce jsem se na konci října 2020 dostala na neurologii do VFN, kde se FND zabývají. Měla jsem naplánované rehabilitace na začátek ledna, díky sílící pandemii se odsunuly až na září. Kvůli dvouročnímu odstupu od prvních potíží byly rehabilitace příliš krátké a vidina dalších je v nedohlednu. Proto jsem se rozhodla vyhledat pomoc sama. Velmi mne zaujaly soukromé rehabilitace ADELI Medical Centrum v Piešťanech. Po zkontaktování centra a následné konzultaci mi potvrdili vhodnost rehabilitací a vidinu zlepšení.
