Narodila jsem se ve 27. týdnu a první tři měsíce jsme s mamkou strávily na neonatologickém oddělení. Snažili se mi zachránit zrak, ale sítnice se rychle odlupovala, což vedlo ke slepotě. A aby toho nebylo málo, tak při kontrole neurologem mi byla diagnostikovaná mozková obrna. Domů nás propouštěli s tím, že nebudu nikdy chodit, vidět a jak to bude s mentálním vývojem se dál uvidí. A taky se vidělo!
Se slepotou se nic moc dělat nedá, ale s pohybem ano. Od mala jsem cvičila a jen co se objevily možnosti speciální rehabilitace, nebyla by to moje mamka, aby nedokázala sehnat peníze a jely jsme. Před sedmi lety jsem absolvovala neinvazivní operaci, která mi hodně pomohla. Pořád se snažím jednou do roka jezdit na Therasuit rehabilitaci a makat na zlepšení pohybu.
Od mala jsem byla integrovaná do běžných školek a škol. Vystudovala jsem gymnázium a následně VŠ. To vše by bez podpory rodiny a hlavně mamky, která mi vyráběla pomůcky a neustále mě vozila, nešlo. Vlastně se mnou vystudovala jak gympl, tak i vysokou školu :-).
Jsem holka, která miluje muziku, hlavně živé koncerty, festivaly. Nasávám tu atmosféru plnými doušky. Kino nemusím, ale divadlo je také mou láskou. Sportu se také nevyhýbám, v zimě lyžuji s tátou na monoski nebo chodím plavat do bazénu a v létě plavu v jezeře, ale nejraději výletuji a poznávám nová místa a lidi.
Letos se mi splnil sen a úspěšně jsem zvládla přijímačky na vysněnou vysokou školu. Jenže je přes půl republiky a nám dosloužilo auto. Kvůli vozíku potřebuji auto větší a proto jsme vybrali Pegueta Riftera. Žádost o příspěvek na automobil mi úřad práce zamítl a bez auta budu tak akorát sedět doma jako pecka. Ráda bych vás proto požádala o pomoc, abych mohla zase jezdit na akce a výlety a hlavně abych mohla v říjnu nastoupit na vysokou školu.
