Jsem maminka 4 letého Filípka, který je mé největší štěstí a můj poklad. Filípek musí spoléhat jenom na mě. Je to hrozný smíšek, bojovník a je strašně statečný.
Loni v červnu 2020, konkrétně 19. června 2020 se nám oběma změnil život. Filípkovi diagnostikovali lymfoblastickou leukemii. Vše se projevovalo jako běžná viróza – bolesti nohou a ručiček, únava. Jeli jsme k dětské doktorce, která Filípkovi vzala krev na rozbor. Dojeli jsme domů s tím, že jak budou výsledky, dají nám hned vědět. Na čas 9:30 h nezapomenu do konce života. Začal mi zvonit telefon a doktorka mi oznámila, že Filípek má velice špatný krevní obraz a že mám okamžitě sbalit nejnutnější věci do nemocnice, že nás čekají ve Zlíně v nemocnici. V životě sem necítila takový strach, úzkost a zoufalství, jako v ten okamžik.
Při příjezdu do Zlína se nás tam ujali lékaři a poté nás rychlá převezla do Dětské fakultní nemocnice Brno na oddělení JIP dětské onkologie. Filípek okamžitě dostal krevní transfuze, krevní destičky. V 19 h mi primář oznámil, že se opravdu jedna o leukemii.
22. 6. 2020 začal kolotoč odběru kostní dřeně, lumbálních punkcí, chemoterapií, odběrů, kontrol atd. Po 9 dnech nás propustili se zdviženým prstem domů (bydlíme zatím u mých rodičů), kteří nám byli a jsou velkou oporou, stejně jako zbytek rodiny. Filípek má nyní 10 měsíců léčby za sebou a nyní nás čeká přibližně 1 a 1/2 udržovací léčby. Filípek bude oficiálně uzdravený až po 5 letech. Jsme ve středním riziku možného návratu.
