Roztroušená skleróza za sebou bohužel nechává nenapravitelné škody a v posledních 5 letech to souvisí i s vyhřezlými plotýnkami, které jí komplikují pohyb a narušují fungování v běžném životě. Lucka navíc zůstala s dcerkou sama a nemá nikoho, kdo by jí pomohl, což celou situaci ještě zhoršuje po finanční i psychické stránce.
Zdravotní stav Lucky se horší
„Snažím se brigádně pracovat, co jen to jde, abych byla co nejméně odkázaná na pomoc druhých. Samozřejmě maminka mi hrozně moc pomáhá, ale nechci a nemůžu nechat všechno na ní. Do poslední chvíle, co to půjde, budu bojovat za špetku samostatnosti. Bohužel, za poslední rok se můj zdravotní stav tak zhoršil, že by to bez pomoci rodiny prostě nešlo,“ dodává Lucka.
Celou situaci navíc komplikuje pandemie koronaviru. Lucie se musí chránit před nákazou a i kvůli nákladné imunosupresivní léčbě je od propuknutí koronaviru v podstatě jen doma, protože se musí chránit před nákazou, což značně omezuje její možnosti si vydělat. Zejména na nákladnou léčbu, která by jí pomohla nemoc lépe zvládat.
Léčba za 300 tisíc na půl roku
Největší problém jsou pro matku-samoživitelku finance. „Léčba na dalšího půl roku bude stát něco přes 300 tisíc a to je hrozně moc peněz pro samoživitelku. Ono i to hrazení léků, když opominu rehabilitace, je naprosto likvidační částka. Léky na bolest, na křeče, probiotika, léky proti padání vlasů, dezinfekce, rukavice,… je to náročné,“ říká smutně Lucka a pokračuje: „Bohužel to jsou všechno tak potřebné léky, že si u nich člověk prostě nemůže říct, no tak tenhle měsíc si to prostě nemůžeme dovolit. Takhle bohužel pokračujeme dlouhodobě. Navíc díky koronaviru ještě spotřeba ochranných pomůcek mnohonásobně vzrostla.“
„Rehabilitace bohužel pojišťovna proplácí jen do určité míry na nezbytně nutnou dobu, což nestačí ani k vracení citlivosti a funkčnosti nohou, ani proti bolesti zad. Rehabilitačními pomůckami jsou v Lucky případě myšleny balanční podložka, míčky, stepper, rotoped, posilovací systém, který by pomohl posilovat nohy i ruce. Lucce by ulehčila také psychoterapie, protože roztroušená skleróza hodně zhoršuje psychický stav,“ komentuje lékařka.
Lucka: Přála bych si naději
Na dotaz, co by si Lucka přála navíc, odpovídá: „Naději. Naději, že znovu budu moct chodit bez bolesti, že se mi vrátí cit do nohou a trochu se nám uleví. Funkčnost očí mi už bohužel nikdo nevrátí, ale s nohami se pořád dá něco dělat, jen je to nákladná cesta.“
„Přála bych si být pro malou plnohodnotnou mámou, co nejdéle to půjde, jít s ní znovu na procházku, bez obav, že mě někde nechají vlastní nohy. Přála bych si kapku toho obyčejného lidského štěstí, pro sebe i svou rodinu. Dlouho už jsem neviděla úsměv na jejich tvářích,“ prosí Lucie o pomoc.
A co vzkazuje čtenářům?
„Dávejte na sebe pozor. Nic není důležitější než vaše zdraví. Až když o zdraví přijdete, dojde vám, jak strašně nepodstatný věci člověk každý den řeší a je z nich vystresovaný. Buďte na sebe hodní, nikdy nevíte, s čím bojuje osoba vedle vás nebo na druhé straně obrazovky,“ uzavírá maminka pětiletého děvčátka.
