Pomohli jste Vanessce k většímu a spolehlivějšímu autu

Vanessa se narodila jako zdravé miminko dvou neslyšících rodičů a sestra slyšícího bratra Jakuba. Když bylo Vanessce něco málo přes 4 měsíce, začali si rodiče všímat, že její vývoj není takový, jaký by měl být. 

Série vyšetření potvrdila diagnózu dětské mozkové obrny. To byl Vanessce rok a půl. Od té doby uplynuly už skoro tři roky, Vanesska absolvovala mnoho dalších vyšetření, rehabilitací a jiných aktivit, které jí velmi pomáhají. Vanesska je totiž velká bojovnice s úsměvem na rtech. Stejní bojovníci jsou i její rodiče. 

Pomozte získat Vanessce finanční prostředky na nový automobil, aby měla dostatek místa na speciální autosedačku, kočárek a další pomůcky, které ke svému životu nezbytně potřebuje.

Dobrý den, 

jmenuji se Vanessa Borovanská. Narodila jsem se 29. září 2018 v Českých Budějovicích. Narodila jsem se milujícím rodičům a hned po mém narození se zdálo, že je vše v naprostém pořádku. Mezi 4. a 5. měsícem mého věku si ale rodiče začali všímat, že můj vývoj není úplně takový, jaký by měl být – měli totiž už srovnání s vývojem mého staršího bratra. Se svými obavami se tedy svěřili praktickému doktorovi, který je odeslal na neurologické vyšetření. Po sérii speciálních vyšetření jsem byla k rehabilitaci odeslána do speciálního střediska Arpida, abych zde cvičila Vojtovu metodu, kam mě rodiče vozili na pravidelné cvičení několikrát týdně. Po asi 5 měsících přišla první neurčitá diagnóza, a to podezření na DMO (dětská mozková obrna). V mém roce a půl rodiče požádali o další vyšetření (magnetická rezonance), která diagnózu DMO potvrdila. Oba rodiče byli diagnózy zoufalí a vyčerpaní i náročné péče o mě. Oba mí rodiče jsou neslyšící. I přes tuto nelehkou situaci to ale mí rodiče se mnou nikdy nevzdali a stále o mě s láskou pečují a bojují o to, aby byl i pro mě život krásný. Každý týden se mnou dojíždějí na pravidelné rehabilitace do centra Arpida a denně se mnou doma čtyřikrát cvičí Vojtovu metodu a jiné cviky, které podporují mou hybnost. 

Problémy, se kterými bojuji jsou centrální hypotonický syndrom, strabismus, PSM retardace a febrilní křeče. Kvůli všem těmto problémům nechodím, ale díky pravidelným rehabilitacím dokážu sedět a dokážu také lézt po čtyřech. Kromě pravidelných rehabilitací mi také velmi pomohl speciální rehabilitační lázeňský pobyt. 

Rodiče mají sice větší automobil, ale tím, jak rostu, zvyšují se i nároky na jeho funkčnost. Tím, že ke svému pohybu potřebuji speciální kočárek, který je velký, je kufr našeho automobilu nedostatečný. Nehledě k tomu, že budu potřebovat co nevidět i větší kočárek/vozíček.  Stejně tak potřebuji novou sedačku do auta, která je také mnohem větší, než jsou standardní sedačky. Kočárek budeme kupovat již čtvrtý, sedačku třetí. Sedačka musí být nejen větší, ale také se dvěma bezpečnostními pásy a cena takové sedačky.

Rádi bychom tedy  požádali o pomoc se získáním finančních prostředků na koupi nového vozu „TOYOTA PROACE CITY VERSO“, speciálního kočárku a autosedačky. Kdyby se získalo více finančních prostředků, využili bychom je i k nákupu pomůcek pro vybavení do naší domácnosti nebo na léčebný lázeňský pobyt, který se zaměřuje na fyzioterapeutické pobyty (např. programy na robotické chození apod.) – tyto pobyty totiž pojišťovna neproplácí. Největší přání mých rodičů je totiž to, abych jednou chodila. A ví, že cvičení a pobyt v takových specializovaných zařízeních mi v tomto nejvíc pomůže. 

Moji rodiče Tereza a Jan moc děkují, stejně jako můj starší bratr Jakub.