Děkujeme Vám,  přispěvatelům za finanční podporu. Rádi bychom informovali, že Armány již  doprovází paní Lenku postiženou epilepsií. Tu střeží na každém kroku, dnem, i v noci.  Za celý tým  Pomocných tlapek Vám děkujeme  a informujeme Vás, že otvíráme nový projekt:

https://www.donio.cz/pomocne-tlapky

děkujeme , pokud nám zachováte přízeň

Vaše Pomocné tlapky o.p.s.

Kapitola 2

Tak jsem zase tady.

 U babičky jsem rád. Snažím se, aby byla spokojená, když na mě zavolá Armáníííí běžím jako o život a to mě pak pochválí a jsem „babičinej šikovnej kluk“. 

Ale fujtajblíky mě lákají pořád, vím, že nesmím, ale někdy neodolám…:( A zase čistota ta už mi docela jde. V přepravce  spím celou noc a pak i při poledním klidu. Taky musím vydržet když mi koukají do uší, prohlíží zuby a tlapičky. Začíná se kartáčovaním, to rád ukazuji i pupík, tlapky, zuby, uši  a pak většinou usnu. Nesmím spát na dlažbě, to mě vždycky zvednou a dají pode mně deku, pak pohlazení a zase chrním.

A taky co zase na mně vymyslela – hodí mi měkkou ponožku, něco příjemného, a pošle mě pro ni, ale nikam mě s ní nepustí, snažím si ji donést do pelíšku, ale né – musím ji předat. Sice mě pohladí, poděkuje, ale musím ji pustit, hrát si s ní nesmím, že prej aport…..

Učím se „sedni, stůj“, „hlavu“ při nasazování košilky, obojku a vodítka. Pak musím chodit jak se má, ne tak jak chci já. Žádné očuchávání, předcházení, spěchání, a už vůbec ne, sbírání čehokoliv uf uf  uf .  Taky můžu na zahradě na volno, tam je zase ta tráva a ta tak chutnáááá, nejsem koza tak to taky nesmím.

Eskalátory nic moc, alespoň zkoušíme různé drátěné povrchy, to dám. V nemocnici fotka nic moc, vypadám jako když toho covida mám, ale teď ho nikdo nemáme. Takže až nás pustí do hradeckého okresu, půjde to líp… Budu se snažit, aby  Tlapky byly rády, že jsem jejich.

Myslete na nás  a zůstávejte zdraví.

Váš Armani

Kapitola 1

Tak mě tady máte, a kdyby někdo nevěděl tak jsem Armani. Přijel jsem v době, kdy se nesmí cestovat, přejel jsem přes několik okresů a krajů bez nařízených zastávek a sankcí, a jsem tady.

Máme kousek do Krkonoš, ale jenom malý kopečky a túry, děti nikam nedojdou a velkým už to moc nejde. Takže se těším do zoo, tu máme kousek, ale slibují, že pojedeme i dál.

Pamatujete ze školky básničku, Co všechno musí udělat jaro? Trávu na zeleno natřít atakdále…….

A co všechno musí udělat kluk jako já, abych byl správný asistenční pes. Musím se učit…. učit se pomalu, důkladně a důsledně a tak jsme začali co nejdřív abych přišel když volají Armáníí, taky čistota na tom dlouhým co mě nepustí kam potřebuji a kam chci, ale dá se to, jde mi to čím dál líp, ale někdy se nepodaří….Nesmím honit kočky, kosáky ani listí, ale když je s nimi taková legrace. Babička se zlobí a nejvíc se zlobí, když sbírám co nesmím – to  mi chutná nejvíc. Jak to vidí, nejdřív FUJ, když to neplivnu, tak mi strčí prst do pusy a to je pak fakt fuj. Jo, ještě musím nosit košilku, aby všichni viděli kdo jsem. Nemám tam, že jsem Armani, ale „Štěně ve výcviku“,  taky aby mě nehladili, když se učím a pustili mě skoro všude. A o tom zase příště.

Pac a pusu, a držte nám pěstičky, ať se nám předvýchova daří a jsme všichni zdraví.

Váš Armani

Armani už pár dní bydlí u své pečovatelky Vlasty, která je babičkou několik vnoučat a zkušenou vychovatelkou psích dětí. Prcek už vyzkoušel, jak mu sluší tlapkácká  košilka. I když mu ji Vlasta musela trošku zaheftnout, brzy doroste. Zatím je to 9 kilový prcek, tak využívá možnost pochovat se v náručí, což za pár týdnů bude  problém. Když Armani  prozkoumá zákoutí zahrady, proťape první metry na vodítku okolo domku, očichá  pesemesky /v tlapkácké hantýrce sms/, které na zemi zanechají jiní psi, usne jak  plyšová hračka. To je úplně s zulíbání.

Náš malý Armani se o víkendu přestěhoval do rodiny vychovatelky, která se o něj bude rok starat a učit ho slušnému chování.