„Můj první syn zemřel v inkubátoru. Dceru, která se narodila s váhou pod jedno kilo, potkal skoro stejný osud. Ve chvíli, kdy jsem si už myslela, že jsme z nejhoršího venku, tak nastaly další problémy,“ začíná vyprávět maminka Verunky. Předčasně narozené holčičce totiž v nemocnici nejdřív prasklo střevo, což způsobilo těžkou otravu. Kvůli bolestem se jí navíc odtrhly sítnice a holčička zcela oslepla. Přes všechna úskalí se však Verunka nevzdává a má konečně naději alespoň na stabilnější chůzi.
Verunčin příběh
Lékaři v porodnici zaměnili prasklé střevo za výrůstek u jater. Na operaci tak došlo až po dlouhých třech týdnech. Krátce na to musela Verunka na sál znovu. „Dodnes slyším, jak mi říkali, aby neplakala, jinak by se jí mohly utrhnout sítnice. Utrhly se, obě. Chtěla bych vidět dospělého, který by měl za sebou operaci střev, a ještě by se usmíval, natož takové malé kuřátko,“ vzpomíná na první půl rok života své dcery maminka Lenka, když si ji konečně odvážela domů.
Po chvíli v domácím prostředí čekala na malou Veroniku další vyšetření, která přinesla nové diagnózy: nejdříve mozkové obrny a později také epilepsie. „Od té doby jsme byly na JIPce častěji než doma. Všelijaké streptokoky a virózy totiž představovaly extrémní nebezpečí. Bylo to šílené. Celou situaci navíc ztěžovala slepota – Verunka se bez pomoci nenají, neobleče a ani se nikam nedostane,“ říká maminka Lenka. V mezičase dívenka absolvovala také operaci Achillových šlach, obou kyčlí a také další operace očí.





















