Náš příběh začíná takto. Před třemi lety a třemi měsíci se nám narodil syn Vašík. Vašík měl normální dětství, asi tak jako každé jiné dítě. V roce a půl nastoupil dokonce už do jesliček, kde se poprvé začal tak trochu osamostatňovat. Vašík byl většinu času zdravý a čilý kluk který rád skotačil na hřištích, rád probíhal kalužemi či sbíral šišky v lese.
V září letošního roku nastoupil už jako velký kluk z jesliček do té velké školky. Bohužel po týdnu onemocněl a začal mít teploty, které skákaly od 37 do 39 stupňů. Poprvé jsme si říkali, že Vašíka postihla zřejmě nějaká viróza. Teploty neustávaly, tak paní doktorka nasadila antibiotika. Po pár dnech se Vašíkův stav zlepšil, ale začal mít bolesti v nožičkách. Tenkrát jsme si říkali, že má Vašík jenom oslabené svalstvo, tak jsme se snažili chodit třeba do lesa na houby, opravovat auto v garáži či chodit na procházky po parku.
Bohužel se Vašíkův stav začal zhoršovat a začal být bledý. Informovali jsme paní doktorku, která na nic nečekala a udělala krevní obraz. Ještě tentýž den volala, že musíme jet okamžitě do nemocnice, protože je Vašík chudokrevný. Už cestou jsme si říkali, že je něco velmi špatně. Dohodla nám místo v Plzni, kde Vašík po příjezdu dostal transfuzi krve a ráno šel na operaci, kde mu braly vzorky z kostní dřeně. Bohužel se u Vašíka potvrdila věc, u které jsme doufali, že se nepotvrdí a nám se v během jedné minuty obrátil naprosto celý život. Vašíkovi diagnostikovali akutní lymfoblastickou leukémii.
Naštěstí díky naší paní doktorce a skvělé péči doktorů v Plzni se na vše přišlo včas a Vašík se může ze všeho dostat. Vašík má za sebou již první měsíc chemoterapií. Zatím se drží a doufáme, že to bude tak i nadále. Bývá často protivný, ale není se čemu divit. Za celý měsíc má za sebou více operací než oba rodiče dohromady za celý život. Bohužel cesta, kterou musíme jít je velice dlouhá a vyčerpávající. Pokud vše půjde podle plánu a bez komplikací mohl by se Vašík vrátit do normálního života za dva roky.
