Michael se narodil v březnu 2014.Jeho psychomotorický vývoj byl od počátku opožděný, už od narození mu bylo zjištěno, že trpí Duchennovou svalovou dystrofií. Toto onemocnění výrazně komplikuje a zkracuje život nemocných a je neléčitelné. Michalkův stav je nyní takový, že špatně chodí, hůře stává, hodně padá, nezvládá chůzi po schodech či po nerovném terénu. Jeho stav se neustále zhoršuje a i prognoza je nejistá.Michaela všude vozíme na zdravotním kočárku. Michael má dost různých diagnóz(opožděný psychomotorický vývoj , moc nemluví,III.st. inkontinence, má středně těžkou mentální retardaci, autistické rysy, je hyperaktivní, má značnou únavu svalů, Michael potřebuje pomoc ve všech základních životních potřeb,potřebuje péči i pomoc druhé osoby.
I když Michael nemá jednoduchý život jako ostatní zdravé děti, je to milý veselý kluk. Každý den s mamkou cvičíme, jednou ročně jezdíme do lázní, navštěvujeme neurology. Michael má ještě 3,5 letou sestřičku Vanesu i ona má zdravotní postižení. Obě děti denně vozím do speciální školy a školky Prointepo v Hradci Králové. Michálek i Vaneska docházejí na neurologii, fyzioterapii, logopedii. Navštěvujeme neurologii a Kardiologii v Praha-Motol, jednou až dvakrát jezdíme do lázní. Všechny tyto cesty absolvujeme hromadnými dopravními prostředky, protože bohužel nemáme dostatek finančních prostředků na pořízení automobilu. Michael má strach z cizích lid, takže cestování hromadnými prostředky je pro něj noční můra. Proto jsme se obrátily o pomoc nadaci Donio.cz a velice prosíme o přispění na koupi automobilu pro mého nemocného synka Michálka.Bez auta si to neumíme představit.Auto je pro nas potřebou.Nutne ho potřebujeme.
Za vybrané peníze bychom chtěli pořídit prostornější auto, aby se tam vešel speciální Michálkův zdravotní kočárek a speciální zdravotní autosedačka a v budoucnu i zdravotní invalidní vozík co můj syn nutně potřebuje ke svému životu.
Automobil by nám moc pomohl při každodenním cestování s oběma dětmi do integrační speciální školy a školky, cestám k odborným lékařům na rehabilitace, do nemocnice Praha-Motol atd. Byla by to ohromná úleva jak pro děti, tak pro mě, protože cestovat několikrát denně se zdravotně postiženými dětmi hromadnou dopravou je neskutečně náročné. Také se bojím, že děti můžou cokoliv v autobusu chytit, bojíme se respirační nákaze co pro tak nemocné děti je nebezpečné. Obě děti nechtějí nosit roušku.
