Asi jako každý z nás má v životě nějakou vášeň či koníček, tak i mou vášní byly motorky a vše s nimi spojené již od 3 let života. Dne 19. 9. 2020 se mi bohužel tento koníček stal osudným a to při cestě z pracovní schůzky. V mírné zatáčce motorka uklouzla na štěrku, vymrštila mě a svou vahou přimáčkla ke stromu. Měl jsem veliké štěstí, že v danou chvíli projížděl jiný motorkářský pár který okamžitě zavolal rychlou pomoc a kterým také vděčím za svůj život. Tímto bych i jim chtěl hluboce poděkovat.
Vrtulníkem mě přepravili do Fakultní Nemocnice v Hradci Králové, kde jsem podstoupil jedenáctihodinovou operaci páteře včetně ostatních zlomenin a stabilizovali poraněné orgány. Byla provedena vyšetření CT a MRI, kde se přišlo na frakturu míchy, sériovou frakturu žeber a fluidothorax v pravo, fraktura kličku a sterna, akutně byla provedena stabilizace fraktur C a Th páteře, dále hrudní drenáž, poté jsem musel být napojen na ventilaci. Opakovaně mi byla prováděna bronchoskopie a odsávání sekretu z dýchacích cest, kvůli usnadnění dýchání. V Hradecké FN – JIP Neurochirurgie jsem byl hospitalizován 10 dní.
Poté následovala Spinální klinika v Krajské nemocnici Liberec, kde zjistili nestabilitu krční páteře, a proto jsem byl opět převezen do FN-HK kde jsem podstoupil druhou pětihodinovou operaci při které mi byla krční páteř zpevněna, pomocí dlahy a šroubů.
Po dobu 3 měsíců jsem byl upoutám na nemocniční lůžko, kde jsem jen nehybně ležel. Byl to nekonečně dlouhý čas. V tom nekonečně dlouhém čase jsem hodně přemýšlel o životě a o tom co se stalo. Došlo mi, že při tak těžkém zranění je velmi malá pravděpodobnost na přežití a já to dal – žiju! Po stabilizaci ve FN-HK jsem byl hospitalizován do Rehabilitačního centra v Kladrubech, kde jsem trávil celých pět měsíců a pustil se do boje.
Už ve FN-HK mi doktoři řekli, že šance na to, abych někdy pohnu rukama je minimální, a nohama téměř nulová. Já to však nevzdal. Spolupracoval jsem s rehabilitačními sestrami, doktory, fyzioterapeuty. Po sedmi měsíční rekonvalescenci jsem docílil hybnosti rukou a celkově začal cítit a fungovat od prsou nahoru.
13. dubna 2021 jsem se vrátil domů a začínám od začátku. Čekají mě velké změny, úpravy domu aby byl přizpůsoben mému nynějšímu stavu na vozíku, nákupy nákladných rehabilitačních pomůcek, rád bych byl také sám mobilní abych si mohl zajistit nejpotřebnější věci jako je návštěva lékaře, úřadů, rehabilitace, potraviny. Nechci být stále na někom závislý, rád bych si zajistil co jde sám a to s pomocí speciálně upraveného auta zvládnu.
Jsem si vědom, že se život nezměnil pouze mně, ale také celé mé rodině, která mne maximálně podporuje, nejen psychicky. Věřím, že sbírka by mi velmi pomohla k dosažení alespoň částečné samostatnosti a ke šťastnějšímu životu.
