Jmenuji se Kryštof Králík a maminka by vám ráda povyprávěla můj příběh.
Celé těhotenství a porod probíhal úplně bez komplikací až do doby než se Kryštůfek zasekl ramínkama a tyhle 4 minuty nám změnili život. Jakmile Kryštůfka vytáhli, odnesli ho a jediné co nám řekli, že až se o něj postarají tak někdo přijde. Po dlouhé hodině čekání přišel primář dětského oddělení a oznámil nám, že Kryštofa oživovali 36 minut, čeká ho převoz do FNOL na JIRP a pravděpodobně nepřežije ani cestu. Takhle natvrdo nám to řekli. Cestu přežil a v Olomouci ho začali chladit aby se následky resuscitace ještě nezhoršovali. Druhý den jsme za ním jeli do nemocnice a na ten pohled nikdy nezapomenu. Člověk si pak pokládá otázky typu, proč my, co jsem mohla udělat jinak a samé KDYBY. Doktor nám řekl, že doba chlazení bude 72 hodiny a že je stále v ohrožení života. Během chlazení měl křeče v mozku, oběhové selhání, krvácení do nadledvin, infekci, byl intubovaný. Všechno tohle zvládl a po třech dnech ho vrátili zpátky na jeho teplotu. Jsme moc vděční všem,kdo se nám o Kryštůfka starali a moc děkujeme. Dva dny na to mu vytahovali intubaci s tím, že neví jestli zvládne sám dýchat. Zvládl. Na magnetické rezonanci jsou změny, což není úplně dobře. První kontrola neurologem dopadla šíleně, žádné novorozenecké reflexy (ani sací). Byl krmený sondou a nikdo nevěřil, že se vůbec naučí jist. Po deseti dnech jsem mohla být v nemocnici s ním a moc jsme se snažili naučit papat a podařilo se, po dalších deseti dnech jsme všem vytřeli zrak a šly domů bez sondy a se zprávou dlouhou na šest stran. Ten den doma jsme začali kojit dokonce.












