Můj syn Adámek byl do 3 let zdravé dítě. Několik dní před čtvrtými narozeninami u něj byl zjištěn nádor na mozku. Následovala operace v pražském Motole a onkologická léčba.
Bohužel po celou dobu léčby se mu nevyhýbaly komplikace. Několikrát skončil na jednotce intenzivní péče i na oddělení ARO. Naštěstí jsem mohla být celou dobu v nemocnici s ním.
Po operaci se musel učit vše znovu – pohnout hlavou, překulit se, sedět, mluvit… Byl hodně oslabený kvůli probíhající chemoterapii, takže šlo všechno velmi pomalu. Léčba trvala rok. Poté jsem s ním byla doma, posiloval, rehabilitoval. Už se dokázal postavit na nohy, jít s oporou. Bohužel po půl roce se v hlavičce opět něco stalo a Adámek skončil na ARU ve velmi vážném stavu. Rozhodl se však bojovat. Po měsíci mohl být převezený na oddělení JIP. Byl na tom opět stejně, jako po operaci.
Začala intenzivní rehabilitace. Tentokrát ho nebrzdila onkologická léčba, tak šlo vše mnohem rychleji. Měli jsme štěstí na skvělé lidi, kteří mě i Adámka nastartovali do další práce. Po třech měsících nás pustili domů, pak lázně, cvičení doma, zlepšování po malých krůčcích.
