Psal se podzim-zima roku 2020 když se Jasoňovi v pravém zadním kopytě vytvořila malá, neškodná dírka přímo vedle špičky střelu kopyta. V tu chvíli ještě nikdo z nás netušil, jak moc závažné to je. Vypadalo to jako klasický otlak od kamínku, malinký abces. Od počátku jsme tuto malinkou dírku řešili s naším kovářem i veterinářem, čistilo se, strouhalo, vytvářeli krycí podkovy na udržení sterility.
Bohužel se stav i přes dodržení postupů nelepšil, v tuto chvíli stagnoval do jara 2021 a vymýšlelo se, jak dírku vyhojit – dezinfekcí, vycpáním, převazy.
A převazy, čištění, dezinfekce pokračovaly každý den. Vzhledem k hmotnosti koně, který čítá lehce přes jednu tunu bylo velmi těžké mu nohu převazovat, tu mu drželi výhradně muži na střídačku a 3 další osoby museli asistovat.
Jelikož se stav nelepšil a naši kováři s panem doktorem si již dále nevěděli rady zakousla se do toho v květnu nově nastupují mlaďounká doktorka MVDr. Barbora Svobodová. Doktorka Svobodová začala ihned telefonicky jednat s kapacitou mezi veterinárními doktory a to paní docentkou Mezerovou, která působila v minulých letech na koňské klinice v Heřmanově Městci.
Paní doktorka přijela poprvé v květnu 2021 se svými specialisty -kováři z Brna, kteří se věnují složitějším zákrokům a verdikt byl nemilosrdný. Vše ořezat, vyřezat, vše špatné musí co nejvíce pryč – podezření na granulom (nádor) kopyta.
Při první návštěvě v lokální anestezii tedy vyřezali vše špatné co šlo, ovšem narovinu nám ihned po zákroku docentka sdělila, že vyřezali špatné tkáně tzv. „na hraně“, ale tyto ořezy by měli být vždy lehce za hranou, aby veškeré špatné tkáně zmizely. Větší výřez ovšem už nelze udělat lokálně.
Upozornila nás na to, že pravděpodobně bude potřeba Jasoně uspat celkově. A jak řekla, tak se stalo, tkáně začali během měsíce opět pomalu více bujit. Bylo rozhodnuto a na konci srpna jsme Jasoně převezli na zákrok na krytou jízdárnu na nedalekou farmu Vysoká v Chrastavě.
Položit koně s tunou hmotnosti a lehkým šelestem na srdíčku byla práce pro 10 lidí. Nicméně povedlo se, noha se ořezala k hraně kopytní kosti kam až to bylo možné a Jasoň mohl jet druhý den domů.
V tu chvíli nám přistál dar z nebes v podobě kováře Milana Lufinky, který jako jeden z velmi mála lidí vlastní klec pro ukotvení nohy koní a podepření těla. Bez klece by mu nebyla možnost nohu jakkoliv zvednout natož ošetřit a to by znamenalo konec nadějím. Milan nám klec od léta ochotně a zdarma zapůjčil a poctivě k nám jezdí s paní doktorkou Svobodovou 3× v týdnu na složité převazy a čištění rány.
V polovině září jsme taktéž do rány nasadili sterilní červy – tzv. léčba larvami. Tato léčba spočívá v tom, že červi by měli dovyžrat špatnou tkáň a to i v místech, kde se tkáň nedá ořezat. Během 3 dní se nabaštili tolik té ošklivé tkáně, že dorostli ze 2 mm na 1 cm, bohužel už v té době bylo vidět, že červi nám padají ven nejen z původní rány, vedle špičky střelu ale rovněž z korunkové horní části kopyta.
Při dalších převazech a postupných lokálních přispáních kde se kopyto ořezávalo a čistilo postupně dál se spodní část vyhojovala ale problém se stahoval ke korunkové části. Stále bojujeme, kopyto postupně zarůstá od léta směrem ke korunce kde ovšem je stále ještě je ložisko a my prostě musíme bojovat dál.
Dokázali jsme porazit velkou infekci v půlce kopyta, musíme ovšem ještě porazit i ložisko v korunce, kde se dá hůře ořezávat. Kde byl původní zdroj problému a co jej zapříčinilo to dosud neví ani docentka a veterinární lékáři, ani kováři.
Takže bojujeme a pořádně nevíme s čím protože tento případ je velmi atypický, nenalezli jsme jej v žádné knize a nenašli jsme nikoho se zkušenostmi podobnými našemu problému. Bojujeme, nechceme to vzdát, když mu kopyto stále pracuje a má vůli se vyhojovat. Bojujeme za koně kterému bude letos 19 let a přesto si myslíme, že to má smysl. Pokud jeho duše chce vyhrát (a ona opravdu chce vyhrát), musíme vyhrát i my.
Bohužel léčba trvá strašně dlouho a od začátku vyšla již na více než 150 tis. a jsme pomalu u konce možností. Pouze poslední antibiotika která dostal nyní 9. 1. 2022 vyjdou na 2700 kč celkově už prodělal ATB léčbu 4×, z toho jednou léky z Holandska), jedna silážní páska, která mu drží kopyto po převazu vyjde na více než 400,- kč, jedna speciální vata na 50 kč, fízáky, speciální masti, práce veterinářů a kovářů, obvazový a chirurgický materiál, kterého už nyní jsme spotřebovali jak pro celou vojenskou nemocnici…..to vše začíná být velmi náročné hradit.
Jasoň má neuvěřitelnou vůli žít a nedává na sobě znát to čím vším si prochází i přesto, že některé zákroky jsou pro něj bolestivé. Bohužel i vzhledem k jeho velikosti je vše 2× dražší, než-li na koně běžné velikosti. A my stále pokračujeme a převazujeme, už skoro ¾ roku intenzivní léčby. Bojujeme za něj aby mohl ještě dělat radost tak jak to vždy uměl. Je to obrovský kůň se srdcem tak velkým jako je on sám. Nikdy nikomu neublížil a spoustě lidem dělal radost. Nám už ale síly docházejí, psychicky je to pro nás všechny ohromně náročné. Nevíme zda vyhrajeme, ale věříme a modlíme se, slz už spadlo celé moře. Je v tom tolik energie a péče tolika lidí, že to prostě nesmíme vzdát. Prosím, pokud můžete, pomozte mu jeho životní bitvu vyhrát aby mohl zase cválat po pastvinách. I 50 kaček je jedna vata pro Jasoně. Děkujeme všem dobrým lidem.
